Prosinec

Vánoce jsou druhým nejvýznamnějším křesťanským svátkem a v evropském kulturním prostředí jsou považovány za nejvýznamnější svátek v roce i pro nekřesťany. Se slavením Vánoc s dobou adventní, která jim předchází, je proto spojeno množství místních či národních rituálů a zvyklostí.
Za vánoční období je považováno období od adventu do Tří králů.

Pranostiky – prosinec

• Je-li v prosinci Mléčná dráha jasně a zřetelně viděti, bude rok budoucí úrodný; je-li však jen částečně viditelná, nebude mnoho obilí a vína.
• Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím měsíci úroda krásná.
• Po studeném prosinci bývá úrodný rok.
• Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený.
• Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
• V prosinci-li zima, sníh-li hodně lítá, hojnost všady bývá žita.
• Mnoho sněhu v prosinci – mnoho ovoce a trávy.
• Pošmurný prosinec dobré je znamení pro sady, lučiny i všechno osení.
• Jsou-li v zimě po cestách ledy, podaří se výborně zelí.
• Má-li svatá Barbora (4. prosince) bílou zástěru, bude hodně trávy.
• Je-li na svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.
• Na svatou Lucii (13. prosince) jasný den, urodí se konopí i len.
• Tvrdo a jasno na Štědrý den – úroda tvrdého zboží a hrachu.
• Je-li na Štědrý den (24. prosince) vítr, bude úroda malá.
• Jasné vánoce (25. prosince) – hojnost vína i ovoce.
• Na vánoce mnoho hvězdiček, slepice snesou mnoho vajíček.
• Svítí-li na koledu (26. prosince) v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí.
• Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.
• Pakli na Štěpána větrové uhodí, příští rok víno špatné se urodí.
• Studený prosinec – brzké jaro.
• Prosinec, když je mu zima, halí se v bílý kožich.
• Vane-li v prosinci vítr východní, špatnou naději mají nemocní.
• Když prosinec bystří, po Vánocích jiskří.
• Je-li prosinec deštivý, mírný a proměnlivý, není se kruté zimy třeba báti.
• Prosinec proměnlivý a vlahý, nedělá nám zima těžké hlavy.
• Prosinec naleje a leden zavěje.
• Prýští-li ještě v prosinci bříza, nemívá zima mnoho síly.
• Mrazy, které v prosinci brzy ochabnou, znamenají zimu mírnou.
• Jaký prosinec, takové jaro.
• Jaký prosinec – takový červen.
• Hřmění v prosinci zvěstuje silné větry.
• Když v prosinci hrom ještě hučí, rok příští stále vítr fučí.
• Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu.
• Mrazivý prosinec, mnoho sněhu, žíznivý roček bude v běhu.
• Prosinec se sněhem na pěšině, žitko je na každé výšině.

Zvyky v období Adventu:
Čtyři adventní svíce na adventním věnci se v ČR zapalují postupně o adventních nedělích, jako v jiných zemích. Advent je v 21. století pojímán jako období duchovní přípravy trvající do Vánoc, doba rozjímání a dobročinnosti. Česká hudební tradice se může pochlubit výjimečným počtem kvalitních adventních písní. Uplatňují se zejména při jitřních mariánských mších zvaných roráty.

Matička, Mikuláška, Smrt, Boží matka.

Před sv. Mikulášem, 5. prosince večer, na Přerovsku chodila po domech žena oblečená v bílé plachtě, tvář měla zamoučenu. Chodila se srpem (maketou srpu), kterým obyvatele domu, který navštívila, zvláště děti, „stínala“. Říkalo se jí Smrt, anebo Boží Matka. Na Podluží chodí „Matička“ večer po sv. Mikuláši. Je zahalena bílou plachtou, v ruce drží kopist, dává dětem líbat křížek a učí je modlit se. Dary nerozdává. Na západní Moravě chodí táž osoba večer na sv. Barborku, 4. prosince. Jinde chodí Matička, nebo Smrt zároveň se sv. Mikulášem.

Mikuláška, matka svatého Mikuláše, byla samostatnou postavou, nebo chodila v průvodu svatého Mikuláše. Podle popisu šlehala březovými proutky po oknech a nosila košík s dárky pro hodné děti. Chodila také s cepem, kopistem, či srpem. V lidové tradici se objevuje také v říkadle: „Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni, hledali, nenašli, byli oba smutní.“ V Seničce rodiče straší děti zlou Mikuláškou, která sbírá dárky od sv. Mikuláše. Zde má bílý oděv a krvavé oči.

Na den Neposkvrněného početí Panny Marie večer chodívaly v Kozlovicích odrostlejší děti s „matičkou“. Některé děvče se zahalilo do plachet a šlo s celým průvodem po domech známých. Matičky si zde počínaly jako Mikuláš. Rozdávaly jablka, bonbóny, sušené švestky, ořechy, perníky. Matička zkoušela a vyptávala se dětí, rodiče žalovali na neposlušné, matička děti napomínala a trestala a na konec podělila děti obyvatel domu sušeným ovocem, pečivem a ořechy. Do kterého domu matička nepřišla, tam rodiče sami schovali svým dětem dary pod postel. Na Vánoce v těchto oblastech nebylo zvykem, aby ještě „Ježíšek rozděloval dárky“. Před Božím narozením chodívaly v těchto oblastech a v okolí po devět večerů ženy po devíti domech se soškou Panny Marie. V každém domě bývala soška přes jednu noc. Každý večer přišly sošce naproti se světly a doprovodily ji do sousedního domu. Obyčej byl na památku toho, že prý Panna Maria devět dní v Betlémě hledala marně nocleh.

V Dobré chodívala jen jedna matička „Mikolajka“. Říkalo se, že se chodí po „Mikolajce“. Mikolajka nenosívala na hlavě korunu, zakrývala tvář řídkým šátkem

Svatý Mikuláš:
Na den svatého Mikuláše (6. prosince) se děti těšívaly říkadlem: „Sláva buď Bohu našemu i Mikulášovi svatému i také svaté Barborce, ať nám naklade v komůrce.“ Již asi týden před sv. Mikulášem z rána a navečer práskají děti a mládež z bičů, aby svatý prý „někde neuvízl“, nebo jinde „že nemůže vyjet“. Vůz světce by s hojným nákladem prý pro uvíznutí do dědiny nedojel. Rodiče na Hané vyprávějí dětem, že se Mikuláš spouští z nebe po zlatém laně, nebo po zlaté stuze a začne obcházet dědinu v průvodu anděla a čerta, někde ismrtí. Jinde tvrdí, že se Mikuláš spouští na věže. V Hrabyni říkají, že se spustí „po zlatém laně na věž a jede potem na bílým šimlu do Bilovca na jarmark, nakupovat pro děti.“

Kam Mikuláš s průvodem osobně nepřišel, dávali večer talíře za okno a botky pod komín, aby je svatý Mikuláš naplnil. Nehodným dětem nakládal zemáky a řepu.

Svatý Mikuláš je osoba představující postavu v dlouhém, bílém šatě, s lesklou, zlatou biskupskou čepicí na hlavě, v levici s berlou, a v pravici s dlouhým, postříbřeným prutem. Dlouhý vous se mu vždy bělal až po pás. Za Mikuláše obvykle stával pěkný anděl, jenž měl v rukou velkou cínovou mísu, plnou dárků pro hodné děti, jablek, ořechů, perníku a různých cukrových figurek. Někde obcházelo i více Mikulášů a zase jinde dva biskupové, z nichž jeden jel na bělouši, druhý na koze. V průvodu za nimi často byli i husaři, kominíci, čert, polský Žid, mastičkář, dva medvědi ověšeni zvonky a rolničkami, a také několik chasníků, nesoucích dárky pro hodné děti.

Někde jezdil Mikuláš na koni, který se sestrojil ze dvou řešet. Jedno síto tvořilo předek koně a druhé zadek (pod zadkem Mikuláše). Obě se zakryly. Zpředu se na síto přidala nějaká koňská hlava (loutka), na zadní se připojil ocas. V Tisku někdo z průvodu nosil Mikulášovi houpacího, dřevěného koníka. Na tom houpacím koníku sv. Mikuláš ve světnici seděl a houpal se.

V tomto průvodu dva chlapci, asi dvanáctiletí, byli přestrojení za anděly. Oblek mívali bílý, čepice jako korunky a jeden nesl pokladnici, druhý koš s ořechy a cukrovinkami ale také metlu. Dva mladíci se přistrojili za jezdce. Kůň měl hlavu dřevěnou a ostatní kostra koní byla z latě nebo z obručí a potažená látkou, tvořící tak čabraku. Kůň byl upevněn kolem pasu jezdce. Za jezdci šli čtyři hajduci. V pravici drželi karabáč s krátkou násadou. Obličeje zakrývaly pěkné škrabošky. Dva mladíci, asi patnáctiletí, byli „laufry“ (běžci). Měli bílé kalhoty, bílou suknici po kolena a halenu srukávy, vše bílé, s pentličkami různých barev. Pás obepínala široká pentle a hlavu kryla čepice v podobě korunky. Bílý len zakryl úplně přirozené vlasy. Na levici měli laufři připevněný zvoneček a v pravé drželi karabáček. Klapačku představoval silný mladík. Nosil tyč, na jejímž konci připevněna hlava loutky obšitá kožešinou s dlouhými čelistmi, kterými byl provlečen silný motouz. Tím zatáhl mladík dle potřeby, a čelisti pak klapaly o sebe. Na koncích huby měla klapačka kousky kůže z ježka. Od hlavy až k patě byl mladík zahalen houní a jen pro obličej 4 si nechal malý otvor aby viděl na cestu.

Zvyky

Betlém neboli jesličky:
Stavění betlémů bývalo nejrozšířenějším vánočním zvykem až do 19. století, kdy se novým symbolem Vánoc stal vánoční stromek.

Vánoční strom:
Vánoční stromeček je asi nejrozšířenější zvyk okolo Vánoc, kdy je na Štědrý den vztyčen jehličnatý strom, který se následně ozdobí vánočními ozdobami, a pod kterým se nacházejí dárky. 7

Jmelí:
Stále zelená cizopasná a rostlina bývala považována za posvátnou již za dob keltských druidů. Jmelí má mít kouzelné účinky; například jako ochrana proti ohni a zábrana v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Léčivé účinky jmelí uznává i „moderní věda“. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a roztahující cévy; proto je surovinou k výrobě léčiv proti arterioskleróze. Podle legendy bylo jmelí kdysi stromem. Když byl z jeho dřeva zhotoven Kristův kříž, strom prý hanbou seschl a změnil se v rostlinu. Ta má Kristovo umučení vykoupit tak, že zahrne dobrem všechny, kdo pod ní projdou. Ovšem pozor – jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován! Jmelí roste na jehličnatých i listnatých stromech. Druidy bylo jako magické ceněno jmelí dubové. Jen oni prý mohli jmelí z dubů zlatým srpem odsekávat a nechat padat na připravené plátno – odseknuté jmelí nesmělo padnout na zem. A tady nám pronikají i do dnešních zvyků pradávné pohanské oslavy – jako vzpomínka na sklizeň zlatým srpem se jmelí natírá na zlato.

Štědrovečerní večeře:
24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavností večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace panovaly jisté zvyky. Například se stolovalo o jeden talíř více pro nečekanou návštěvu, či se pod talíř umísťuje mince. Kdo jí nalezl, toho se měly celý rok držet peníze. Dalším zvykem je, že se od Štědrovečerní večeře mohla vzdalovat pouze hospodyně, dokud všichni lidé nedojedli.

Vánoční cukroví:
Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic, která je ve velké části českých domácností dodržována. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, typickým kořením skořice.

Půlnoční mše:
Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.

Vánoce: Původ, zvyky a tradice

Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům, slaví sec od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. 25. prosinec jako datum Kristova narození uvádějí někteří křesťanští teologové již ve 3. století a oslava tohoto narození je dosvědčena poprvé v Římě kolem roku 336. Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století. V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti, do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví; některé z těchto tradic pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslovou slunovratu, který na tyto dny též připadá. V současné době se však původní, náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků.

Tradice

Lití olova:
Nad plamenem se rozžhaví kousek olova až úplně roztaje. Připraví se nádoba s vodou a do ní se olovo opatrně vlije. Odlitek, který vznikne, věští dotyčnému jeho budoucnost. Například odlitek ve tvaru hvězdy znamená úspěch, uznání.

Krájení jablka:
Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko. Řez veďte kolmo ke stopce. Obě poloviny se všem ukážou a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadá jako pěti, nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Tohoto zvyku se není třeba bát. Vybírejte zdravé, velké jablko. A nezapomeňte – od štědrovečerní večeře se nevstává!

Pouštění lodiček:
Připravte si lavor s vodou a staré vánoční svíčky (viz dále). Rozpulte několik vlašských ořechů a do prázdných polovin jejich skořápek připevněte nakapaným voskem po jednom úlomku vánoční svíčky. Svíčky lámejte na kousky cca 2,5 cm dlouhé. Příliš dlouhé svíčky by převrhly skořápku. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život. Pokud se lodička drží při kraji nádoby, její majitel se bude celý rok držet doma. Jestliže lodička pluje ke středu nádoby, vydá se do světa. Vánoční svíčky jsou občas ještě vidět v drogeriích, nebo ve stáncích. Jsou asi 6 mm tlusté, šroubovicové, různé barvy. Používaly se a místy se ještě používají na vánoční stromeček. Poezie Vánoc je stěmito svíčičkami úplně jiná než s dnes běžnými elektrickými. Pozor, jsou ale nebezpečné, nebezpečí požáru je poměrně značné, zvláště pohybují-li se v blízkosti stromku děti bez dozoru. Je také třeba svíčky vhodně umístit, aby nemohly zapálit větev nad sebou. Svíčky se na stromek upevňují pérovou svorkou na větve. Na této svorce je malý držák svíčky a pod ním kroužek na odkapávající vosk.

Střevíc:
Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou.

Půst:
Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat, se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko. Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda.

Šupiny:
Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz.

Stíny:
Když se rozsvítí, dívají se všichni po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře.

Knedlíky:
Pokud se dívka potřebuje rozhodnout mezi nápadníky, napíše jejich jména na papírek a dá do knedlíků, které připravuje. Vybere si toho, „jehož knedlík“ rozkrojí první.

Klepání na kurník:
Svobodná dívka klepe střevícem na kurník. Ozve-li se slepice, dívka zůstane svobodná. Pokud se ale objeví kohout, brzy se vdá.

Cizí věci v domě:
Do konce roku by se měly vrátit všechny cizí věci, které jsou v domě. Projděte pečlivě celý dům či byt a vraťte vše, co vám nepatří.

Zápalky:
Svobodná dívka zapíchne do jablka tři zápalky. Každá z nich musí symbolizovat jednoho nápadníka. Všechny zápalky současně zapálí. Ta, která hoří nejdéle, představuje toho, za něhož se má dívka vdát.

Třesení bezem:
Nezadané dívky třesou bezem a dům u kterého začne jako první štěkat pes je i domem, ve kterém bydlí jejich nastávající.

Jablečné kouzlo:
Dvanáct jadérek dáme do misky s vodou. Kolik jich vyplave na hladinu, tolik bude v příštím roce suchých měsíců (pro zemědělce, chataře a chalupáře).

Cibulová pranostika:
Z cibule naloupeme dvanáct sukének, položíme je vedle sebe a do každé nasypeme trochu soli. Každá sukénka přestavuje jeden měsíc v roce, na kterém se sůl do rána rozpustí, v tom bude pršet, ve kterém jen zvlhne, ten bude srážkově průměrný, a ve kterém většina zůstane, v tom lze čekat sucho.

Nejrozšířenější zvyky a tradice

Bramborový salát a kapr
Není jiný den v roce, kdy by tolik lidí mělo v České republice před sebou stejné jídlo – bramborový salát a kapra. Někteří kapra nahradili kuřecími či vepřovými řízky, jiní kapra či řízky nemají v trojobalu a nemusí být ani klasický bramborový salát s majonézou. Variací na oblíbenou klasiku je mnoho.

Vánoční cukroví a další
A když jsme u toho jídla, na vánočním stole nesmí chybět ani vánoční cukroví, ovoce, oříšky a případně i jiné dobroty.

Jmelí
Je jedno, jestli jste si pořídili zelené, postříbřené či pozlacené větvičky, ale určitě se nezapomeňte pod zavěšeným jmelím políbit. Tradice říká, že takové políbení nám zajistí dostatek lásky po celý příští rok. Ale pozor, jmelí si nesmíme koupit sami, ale musí nás jím někdo obdarovat. Jedna z křesťanských legend o jmelí praví, že bylo původně stromem, ze kterého Josef vyrobil kolébku pro Ježíška a později byl z toho samého stromu vyroben kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom studem uschl a rozpadl se na větvičky a tím, že lidem nosí štěstí, odčiňuje svou vinu.