Pavlína Kravcivová
Dobrý den, paní Böhme, mohla byste našim čtenářům představit sebe a Vaši práci?
Kynologii se věnuji více než 30 let. Za tu dobu jsem pomohla mnoha lidem s jejich psími kamarády. Díky této své bohaté „psí praxi“ jsem se před 10 lety dostala i k moc zajímavému výcviku speciálních detekčních psů, které připravuji speciálně pro nasazení proti pašerákům cenných trofejí (slonovina, luskouni, krokodýli, maso vzácných či dokonce chráněných zvířat atd.) v africkém Kongu. Za tu dobu zaznamenal náš projekt „Malina pro slona“ celou řadu úspěchů. Naším hlavním cílem je, abychom se na krásná zvířata už záhy nemuseli dívat jen v zoo…
Co vše bychom měli vzít v potaz, pokud si domů chceme pořídit psího kamaráda?
Zásadní je důkladně promyslet, jestli to časově i finančně zvládnete. Je to záležitost třeba i na 15 let – a pes se musí venčit, i když venku mrzne, leje, nebo jste třeba nemocní s vysokou horečkou; také chcete jezdit na dovolené, věnovat se dětem či svým koníčkům… Zapadne do toho i váš psí parťák, nebude vám časem na obtíž?
Máte-li v tomto jasno, je čas dobře vybrat velikost psa a plemeno – určitě nevolte jen podle vzhledu, ale přemýšlejte, zda ho opravdu zvládnete. A v žádném případě nekupujte tzv. „čistokrevného“ psa bez průkazu původu!
Pokud vám na plemeni nezáleží, dejte domov nějakému nešťastníkovi z útulku.
Jak bychom se měli připravit na příchod nového člena rodiny?
Nejdříve se v rámci rodiny pořádně domluvte, kdo bude mít co na starosti – kdo bude hlavní venčitel, cvičitel, čím budete psa krmit, jakým sportům či jiným aktivitám se třeba věnovat… No a pak samozřejmě pořídit odpovídající pelíšek, misky, hračky, pomůcky pro výcvik a v neposlední řadě kvalitní krmení.
Proč je výchova a výcvik psa tak důležitý?
Vychovat a vycvičit se musí každý pes – i ten nejmenší. Nechcete přece, aby váš pes obtěžoval jiné lidi či psy, aby je nedej bože třeba napadal atd. Chcete mít fajn kamaráda pro váš život – abyste ho mohli vzít leckde s sebou… Je to podobné jako s dětmi. V dnešní době je moderní nechávat „vyrůst osobnosti“ – ale jak je to pak okolí protivné, to už si nejspíš nikdo u vlastních dětí nepřipustí.
A se psy je to stejné – rozmazlený otravný pes přijde roztomilý jen svému majiteli.
Jaké základní povely by měl pes umět?
Naprostý základ je spolehlivé přivolání – dokud ho nemáte, nikdy psa nepouštějte z vodítka – už kvůli jeho vlastní bezpečnosti, aby třeba nevletěl pod auto nebo ho nepokousal cizí pes, kterého by ten váš na volno mohl nepatřičně obtěžovat. Určitě je potřeba dobře zvládat i chůzi na vodítku, odložení atd. Další výcvik už se pak odvíjí od toho, co se psem chcete dělat, jestli se vydáte třeba sportovním směrem, nebo se budete věnovat jiným aktivitám. V dnešní době je už těch možností společného trávení času opravdu nepřeberně!
Zcela zásadní je i důkladná socializace – tj. zvykání psa na okolní svět, lidi, jiné psy atd. Zejména, žijete-li ve městě, aby uměl spořádaně chodit po chodníku, vycházet s jinými psy v parku, neřešit děti, nebýt vyplašený z hlučných dopravních prostředků a umět jimi bezproblémově jezdit…
S čím se ve své poradně setkáváte nejčastěji?
Bohužel hodně často s nedůsledným přístupem k psovi, nedostatečnou socializací, nezvládnutí základního výcviku – kdy třeba u „hodného rodinného psa“ – retrívra měli dojem, že není potřeba ho cvičit, a pak najednou zjistili, že jim doma vyrostl agresor, který jim komplet řídí domácnost a obtěžuje celé širé okolí.
Jaké jsou začátečnické chyby?
Nedůslednost a také to, že zejména ženy mají tendenci chovat se k psovi jak k miminu v kočárku. A zapomínají, že je to zvíře, šelma, že s ním netvoříme psí smečku, ale jsme jeho pán, který ho má vést a řídit.
Jste zastáncem trestů psů? Jak se díváte na pozitivní výchovu psa?
Pozitivka je hodně moderní, ale bohužel není všemocná a nedá se použít úplně na všechno. Některý výcvik se dá vést ryze pozitivně, ale třeba výchova občas zahrnuje i tresty – prostě pes nemůže beztrestně kralovat domácnosti. Pozor, rozhodně nemám na mysli nějaké bezhlavé bití apod.! Pes je prostě rád, když má dané mantinely a ví, kde je tzv. jeho místo. Bez těchto znalostí a zvyklostí jsou pak chudáci psi zpovykaní, nejistí, a z toho pak vznikají značné problémy.
Co by si pes nikdy neměl dovolit?
Určitě být agresivní na lidi, natož na svoje vlastní. Je ale potřeba rozlišit, kdy je agresivita způsobená nesprávným vedením, a kdy je na vině nemoc, např. nádor v mozku. Bohužel, i takové případy se stávají, a to se pak řešit nedá nijak, to je velmi smutné.
Jak postupovat při výchově, když máme doma malé dítě?
Učit psa i dítě, jak se k sobě navzájem správně chovat. Dítě by mělo vědět, že nesmí na psa nečekaně skočit, zaječet, ubližovat mu… Pro začátečníka je lepší, když do rodiny s dítětem přijde pes jako druhý než naopak – je-li pes jedináček, může příchod dítěte snášet hůř, zejména, když se podcení včasná příprava a zvykání na miminko.
Co je při výcviku psa naprosto nejzásadnější?
Důslednost – k sobě i k psovi.
Co pro Vás psi znamenají?
Můj život. Neumím si ho bez nich vůbec představit! A jsem šťastná, že naše dcera Cája jde v tomto v našich stopách – se psy vyrůstá od malička, umí s nimi jednat, cvičit je, starat se o ně.
Proč si lidé psa pořizují?
Sto lidí, sto důvodů někdo chce mít parťáka na dlouhé túry, jiný chce se psem sportovat, někdo bohužel jako „náhražku“ za dítě, nebo jako takového „předskokana“ před dítětem – což třeba za mě není zrovna nejlepší důvod…
Děkuji za rozhovor.
Ptala se Pavlína Kravcivová
