Med navždy
Asi už nikdo nedokáže přesně určit, kdy poprvé některý z našich předků zabořil klacík do dutiny stromu, a kromě pěkných pár žihadel získal i plástev se sladkou pochoutkou. Jisté je, že lidstvo zná med už od pradávna. Brzy také přišlo na to, že lepší, než riskovat střet s rozzuřeným rojem divokých včel je založit si chov vlastních včelstev. Včelařství má dlouhou tradici i na našem územi. Podle zpráv arabských kupců chovali naši slovanští praotcové včely už v 9. století. Až do křížových výprav, kde se rytíři seznámili se sladkou šťávou cukrové třtiny, byl v Evropě med jediným sladidlem. Nutno podotknout, že velmi zdravým. Obsahuje totiž glukózu a fruktózu – snadno stravitelné jednoduché cukry, vitaminy, jejichž obsah závisí na množství pylu, a minerální látky. Poměr jednotlivých složek se mění podle toho, o jaký druh medu jde.
Je libo lipový?
Existují dva druhy medu: medovicový a květový. První je tmavé barvy, obsahuje méně cukrů a poměrně dost minerálů. Včely ho vytvářejí z medovice, což je výměšek mšic sajících šťávu z rostlinných pletiv – převážně z listoví stromů. Na květový med, jak napovídá už název, včely sbírají nektar z květů. Pokud se stane, že v okolí úlu převažuje jeden druh rostliny, med chutná a voní po jejich květech. Jsou v něm totiž obsažena její pylová zrna. Běžně se prodává med lipový nebo akátový, ale může být i jetelový, vřesový, levandulový nebo eukalyptový. Pyl medu ovšem nedodává vždy pouze vitaminy a příjemnou vůni a chuť. Xenofont Afinský líčí záhadnou příhodu, která se stala starořecké armádě při tažení v Malé Asii. Deset tisíc vojáků postihly náhle podivné potíže. Muži se motali, jako by byli opilí, upadali do bezvědomí, z něhož se mnozí už neprobrali. Přitom nepožili žádný alkohol, pouze med z pláství místních včel. Teprve dnes si to dovedeme vysvětlit. Na uzavřeném území rostly převážně rododendrony, jejichž nektar obsahuje alkaloid andromedotoxin. Včelám neškodí, pro člověka je ale smrtelně jedovatý. Med z rododendronů tak otrávil celou armádu. V Česku se ničeho podobného obávat nemusíme. Přestože rododendrony a azalky jsou oblíbenými keři našich zahrad, nikde je nenajdeme v takové koncentraci, aby nám od nich hrozilo nebezpečí.
Na svíčky i mastičky
Včely kromě medu vyrábějí spoustu dalších užitečných látek. Nejznámější je vosk, který včely používají ke stavbě pláství. Člověk brzy přišel na to, že z vosku jsou vynikající svíčky. I když dnes už svítíme elektřinou, včelí vosk z našich domácností nezmizel, napouští se jim například nábytek z masivního dřeva. Nenahraditelný je i v kosmetice a farmacii – tvoří základ mnoha krémů a léčivých mastí. Ke kosmetickým účelům se hodí také včelí mateří kašička. Je to mimořádně hodnotná směs, již včely krmí svoji královnu – matku celého úlu. Obsahuje značné množství vitaminu B, provitamin D, vitamin E a karoten. Přidává se do výživných krémů. Za II. světové války ji experimentálně zkoušeli podávat jako výživový doplněk těžce zraněným vojákům, kteří se díky ní rychleji a lépe zotavovali.
Dalším včelím produktem je propolis. Je to směs pryskyřice a balzámů, jež včely sbírají ze stromů, vosku, květního pylu a nektaru. Díky vysoké koncentraci éterických olejů je propolis silně dezinfekční. Včely ho používají k utěsnění úlu, čímž se chrání před nákazou. Podobně prospěšný může být i nám. Lihový roztok propolisu slouží k ošetření ran. Vynikajícího účinku dosahuje v boji proti plísním a bakteriím. V lékařství se využívá dokonce i včelí jed.
Starší než pivo
Med může člověka i rozveselit. A to tehdy, když si zavdá medoviny. Tento starodávný alkohol v posledních letech opět nabývá na oblibě. Znali ho už staří Slované a medovinu si vařili dokonce ještě dříve než pivo. Právě onen hořký chmelový nápoj nakonec medovinu díky tomu, že jeho výroba byla levnější, zatlačil do pozadí. Medovina se připravuje kvašením medu rozpuštěného ve vodě. Podle toho, jaké koření k roztoku přidáme, může získat různé příchuti – bylinnou, ořechovou, skořicovou. Pokračovat bychom mohli téměř do nekonečna. Po vykvašení by měla mít kolem 14% alkoholu – tedy podobně jako silnější víno. Často se podává teplá a na staročeských jarmarcích zdatně konkuruje svařenému vínu. Kuriozitou je, že z medoviny se dá pálit i pálenka. Včelaři tvrdí, že je jemnější a zdravější než klasické destiláty z ovoce. Posoudit to ovšem musí každý sám.
Svatomartinské menu
Husa
Suroviny: 4–5 kilová husa, 6 červených jablek, sůl, kmín
Postup: Očištěnou a omytou husu si připravíme nejlépe den předem – dáme do pekáče, důkladně nasolíme, okmínujeme z obou stran a necháme přes noc v lednici.
Před samotným pečením rozkrojíme dvě jablka a vložíme do husy, díky nim zůstane hezky šťavnatá. Zbytek jablek rozkrojíme na čtvrtky a položíme je kolem husy. Podlijeme vodou, případně i svatomartinským vinem, dáme do trouby, kterou jsme předehřáli na 180 stupňů a pečeme 20 minut. Následně troubu stáhneme na 140 stupňů a za občasného podlévání výpekem pečeme přibližně další čtyři hodiny (na první dvě můžeme přikrýt alobalem).
Červené zelí s brusinkami
Suroviny: červené zelí, 3–4 červené cibule, brusinky, vinný ocet, sůl, pepř, med, popř. cukr
Zatímco se nám peče husa, připravíme si zelí. Červenou cibuli rozkrojíme na polovinu a následně nakrájíme na nudličky. Červené zelí nakrouháme a vložíme do hrnce, přidáme brusinky, vinný ocet, sůl, pepř, červenou cibuli, přiklopíme, a na mírném plameni dusíme do měkka přibližně 35 minut. Dosladit zelí lze buď cukrem, anebo můžete zkusit přidat dvě lžíce medu.
Tradiční lokše
Suroviny: 1 kg brambor, 300 g polohrubé mouky, sůl, sádlo
Postup: Brambory uvařené den předem nastrouháme, přidáme trochu soli a postupně zapracujeme polohrubou mouku – jen tolik, aby se vytvořilo kompaktní těsto, jinak budou lokše suché. Na pomoučeném vále ho rozdělíme na dílky, ze kterých následně uválíme bochánky. Ty rozválíme na placky a nasucho opečeme z obou stran na pánvi. Následně potřeme vypečeným sádlem z husy.
