text: Jana Hejlíková
Zima je čas klidu, usebrání a ticha. Venku spí zahrady, země je přikrytá sněhem a my se přesouváme do tepla domovů. Jenže i v zimě může být kolem nás zeleno – stačí vědět, které rostliny chlad milují, a dokážou v něm nejen přežít, ale i kvést. V topné sezóně většina pokojovek trpí suchým vzduchem a přetopenými místnostmi, ale existují rostliny, které mají rády právě chladnější prostředí, a zimní měsíce jsou pro ně obdobím krásy. Takové květiny vnášejí do domova jemnou energii klidu, čerstvosti a rovnováhy. Připomínají nám, že i v čase ticha může příroda zářit barvami.
- Brambořík je opravdová zimní princezna. Když většina rostlin odpočívá, on se probouzí a kvete. Jeho něžné květy v odstínech bílé, růžové či purpurové připomínají motýlí křídla a dokážou rozjasnit každý parapet. Miluje chlad, ideálně mezi 12 a 16 stupni, proto se mu daří v ložnici, na chodbě nebo v nevytápěné zimní zahradě. Zalévat je potřeba vždy do podmisky, nikdy ne přímo na hlízu, a přebytečnou vodu je nutné vylít, aby nezačala hnít. Po odkvětu začne zvolna ztrácet listy – to je přirozený signál, že přichází jeho letní odpočinek. Hlíza potřebuje čas na regeneraci, a tak květináč postavíme na chladné, stinné místo a necháme ho téměř v suchu. Jen občas je vhodné zkontrolovat, aby zcela nevyschl. Koncem léta, když se objeví nové lístky, brambořík přesadíme do čerstvého substrátu a přeneseme zpět na světlo. Na podzim se znovu nadechne a v zimě opět rozkvete.
- Azalka je další rostlinou, která přináší do zimních dnů barvu a radost. Její sytě růžové, bílé či fialové květy působí jako kousek jara uprostřed ledna. Aby dlouho vydržela, potřebuje chladnější místo kolem 10 až 15 stupňů a rozptýlené světlo. Miluje vlhkost, proto ji pravidelně rosíme měkkou vodou, nebo ji postavíme na misku s vlhkými kamínky. Po odkvětu je dobré výhony zkrátit a dopřát rostlině několik týdnů klidu. Přes léto ji můžeme vynést ven do polostínu, kde si užije chladné noci, a na podzim se odmění novými poupaty.
- Primule jsou malé poselkyně jara, které se objevují už v lednu a únoru. Jejich veselé květy v sytých barvách dokážou rozjasnit i nejtemnější kout. Vyhovuje jim světlé místo bez přímého slunce a chlad kolem 10 až 15 stupňů. Zalévat je třeba opatrně, aby kořeny nestály ve vodě, ale půda nesmí zcela vyschnout. Když odkvetou, mohou se přesadit do zahrady, kde často znovu obrazí. Jsou symbolem naděje – prvního života, který proráží zimní chlad a přináší příslib, že jaro už čeká za rohem.
- Vánoční kaktus kvete v zimě, obvykle kolem Vánoc, a jeho barevné květy přinášejí do domova hřejivou energii. Na jaře, po odkvětení, potřebuje klid – přeneseme ho na světlé, chladné místo a zálivku omezíme. V létě (červen až srpen) si odpočine venku ve stínu, kde nabírá sílu pro další období květu. Koncem léta začneme opět zalévat, přidáme trochu hnojiva a přeneseme kaktus dovnitř. S přibývajícím podzimem začne tvořit poupata, která rozkvétají v zimě a vytvářejí známé vánoční květy.
- Kalanchoe bývá často podceňovaná, přitom patří k nejvděčnějším rostlinám zimy. Má drobné, husté kvítky, které vydrží celé týdny. Je nenáročná, snese i nižší teploty a suchý vzduch. Zalévá se střídmě, protože přelití je její nejčastější zkáza. Po odkvětu ji zkrátíme, omezíme zálivku a necháme ji odpočívat přes léto. Na podzim začne znovu nasazovat poupata a s prvními mrazy opět rozkvete. Kalanchoe bývá nazývána rostlinou dobré nálady – pomáhá uvolnit napětí a přináší do prostoru klid a harmonii.
Rostliny, které mají rády chlad, se hodí do místností, kde se netopí – do ložnic, chodeb, zimních zahrad nebo světlých schodišť. Je třeba vyhnout se přímému teplu z radiátorů a průvanu. Pokud jsou rostliny na parapetu nad topením, můžeme je postavit na misku s kamínky a trochou vody, která zvlhčí vzduch a zabrání schnutí listů. V zimě rostliny nepotřebují tolik vody ani živin, zato ocení světlo a vlhkost. Jednou týdně jim dopřejme sprchu z rozprašovače a jemně otřeme listy od prachu. Hnojení nechme až na jaro, kdy se dny prodlouží a rostliny začnou znovu růst. Nezapomeňme je občas otočit směrem ke světlu, aby rostly rovnoměrně.
Zima je čas, kdy příroda dýchá pomalu a učí nás dělat totéž. Rostliny, které milují chlad, jsou tiché a nenápadné, ale jejich síla spočívá v trpělivosti. Umí čekat, odpočívat a znovu se probudit, když přijde správný čas. Možná právě proto je tak dobré je mít nablízku. Připomínají nám, že růst nemusí být neustálý, že i období klidu má svůj smysl – a že i uprostřed zimy může být život barevný, jen trochu jemnější.
