Pavlína Kravcivová
Jaká byla vaše první zkušenost s drogou?
Asi ve 13 letech, alkohol, marihuana. LSD, extáze v 16, chvíli poté pervitin. Po alkoholu mi bylo špatně, navíc jsem k pití měl odpor, táta pil doma, mělo to negativní vliv na rodinné prostředí. První experimenty s marihuanou mě nejprve vyděsily, měl jsem respekt, strach. Neodradilo mě to, zkoušel jsem dál a začalo mě to bavit. Už na základní škole jsem páchal trestnou činnost, abych měl peníze na její nákup. Zhruba ve stejné době to byly lysohlávky, těmi jsem se jednou skoro otrávil. V 16 letech party drogy (LSD, extáze). Pár zkušeností, bavilo mě tančit celou noc. Pak přišel pervitin, v 17 letech.
Co vám droga přinášela?
Chtěl jsem zapadnout mezi kamarády, být něčím výjimečný, v době mých toxi začátků to bylo něco “underground”. Bavilo mě být “high”, zhulený, všemu se smát, měl jsem kolem sebe najednou spoustu lidí. U tanečních drog to byl příval energie, povzbuzený rytmickou hudbou. Podobný účel plnil ze začátku i pervitin, měl jsem svůj svět. Měl jsem pocit moci, euforie, nezničitelnosti. Po nějaké době se stal únikem od reality, pocitů, smutku, samoty.
S jakými drogami máte zkušenost?
Alkohol, marihuana, lysohlávky, LSD, extáze, pervitin, kokain, prášky.
Kolikrát jste se již pokoušel abstinovat?
Asi pětkrát. Poprvé v 18 letech.
Je něco pravdy na tom, že droga zaplní nějaké prázdné místo ve vás?
Určitě. Může dodat sebevědomí, nahradit kamarády, otupit bolest.
Kde se právě teď nacházíte?
V terapeutické komunitě, dlouhodobé pobytové léčbě závislosti.
Jak to tam funguje?
Základem je pevně stanovený režim dne, psychoterapie, individuální terapie, sociální terapie spočívající v postupném řešení často dlouho zanedbávaných záležitostí týkajících se úřadů, dluhů. Důležitá je pracovní terapie, mnozí z nás nemají pracovní návyky. Součástí jsou společné akce, výlety, jednou za 3 měsíce se koná víkend s rodinnými příslušníky, kteří jsou s námi celý víkend v komunitě. Předpokladem pro správné fungování celého procesu je upřímnost a bezpečí, abstinence, sebereflexe i otevřenost k reflexím, které dostáváme od druhých. Učíme se přijmout zodpovědnost za své jednání, změnit nezdravé návyky, komunikovat, pracovat s chutěmi na drogu, postupně se zapojit do běžného života.
Věříte tomu, že už zůstanete střízlivý?
Věřit je základ, je potřeba pro to ale neustále něco dělat. Ze zkušenosti vím, že téměř nikdy není vyhráno. Je potřeba být k sobě i okolí upřímný, mít na mysli to, kam mě závislost zavedla. Vážím si malých věcí, lidí, které kolem sebe mám, vážím si důvěry a šance dokázat, že moje existence není zbytečná. Mám ale respekt, vím, že to nebude vždy lehké.
Co vám momentálně nejvíce pomáhá?
Pokora, vděčnost a předchozí zkušenosti. Nemůžu vynechat lidi, kteří při mně stojí. Rodina, přítelkyně, její rodina.
Proč jste se rozhodl přestat s užíváním návykových látek?
Byla to cesta do záhuby. Jistá smrt v beznaději, smutku a samotě. Vím o svých kvalitách, mám vztah k dobru, lásce. Všechno hezké bylo zastřeno temnotou, byl jsem otrok sama sebe a nekončící potřeby. Ubližoval a škodil jsem, byl jsem sám sobě odporný, špinavý, jak navenek, tak uvnitř. Nemalý vliv na rozhodnutí přestat měl i můj vztah Bohu.
Co je, podle vás, naprosto klíčové pro lidi, kteří chtějí abstinovat?
Být si vědom svých slabin, co si můžu a nemůžu dovolit. Být upřímný sám k sobě i ostatním.
Jaký je váš pohled na drogy všeobecně?
Je to součást lidstva, společnosti. Člověk (a nejen člověk, i zvířata) má sklon si věci zjednodušovat, zpříjemňovat, touha po příjemném prožitku je naprosto přirozená. Ve chvíli, kdy poslouží něco instantního, něčeho se napít, něco sníst, jinak do sebe vpravit, je velká pravděpodobnost, že se snadná cesta k příjemnému stane tou, kterou si zvolíme jako první. Někdy už i automaticky. Pak se tento princip může stát škodlivým. Nezpochybňuji, že některé drogy byly objeveny s úmyslem pomoct. Do dalších úvah a oblastí se pouštět nechci, přestože jsem nad drogami přemýšlel z mnoha úhlů pohledu.
Najdete něco pozitivního na svých zkušenostech s drogami?
Mám spoustu zážitků a zkušeností, které bych bez nich neměl. Otevřely se mi brány k sebepoznání, poznání druhých i okolního světa. Nejednou jsem sáhl na dno sil, fyzických i psychických. Poznal jsem strach, respekt a že svět je malý, jak se říká.
Co vám drogy naopak vzaly?
Rodinu, svobodu, přátele, peníze, pověst, sebevědomí, schopnost vnímat objektivně.
Jak vidíte svou budoucnost?
Práce, rodina, koníčky, skromnost, dobro, pokora, vděčnost, respekt a opatrnost. A učení se.
Litujete něčeho?
Spousty věcí. Mám být konkrétní? Ubližoval jsem, škodil, lhal, kradl.
Na co se těšíte?
Na to, že zbytek života zvládnu s čistou hlavou i tělem.
Co byste vzkázal lidem, kteří také bojují se závislostí?
Nevzdávejte to, vždy je čas na změnu, nikdy není pozdě. Stačí chtít.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho štěstí.
I já děkuji.
