text: Aleš Meduna
Sečská přehrada patří k turisticky nejzajímavějším a nejnavštěvovanějším místům Pardubického kraje. V letním období láká ke koupání, v ostatních ročních obdobích pak k romantickým procházkám s krásnými výhledy na přehradu i hřebeny Železných hor. Tento článek je tipem na zajímavý výlet s podrobnostmi o stavbě vodního díla s možností návštěv hned tří blízkých hradních zřícenin. Přehrada Seč se nachází na řece Chrudimce v centrální části Železných hor. Chrudimka pramení asi 7 kilometrů jihovýchodně od Hlinska, v nadmořské výšce 705 m nad mořem, nedaleko hlavního evropského rozvodí mezi úmořím Severního a Černého moře. Délka toku je 109 kilometrů, ústí v Pardubicích zleva do Labe. Na Chrudimce byly ve 20. století postaveny tři přehrady – Hamry, Seč a Křižanovice.
Stručně k historii Sečské přehrady. V 19. století se na řece Chrudimce vyskytlo hned několik velkých povodní, které způsobily značné materiální škody i lidské oběti. S ohledem na tyto události se podařilo v roce 1903 prosadit do Generálního programu upravování řek v Království českém také výstavbu přehrad nad obcí Hamry, u Seče a pod Křižanovicemi. Pro omezené finanční prostředky byla v letech 1907-1912 vybudována pouze jedna z nich, a to Hamry. Díky ní se zlepšily průtoky v době sucha, ale objem nádrže nestačil k dostatečnému zadržení velkých vod. Přípravné práce na stavbě Sečské přehrady začaly již v roce 1922 stavbou silnice od města Seč k budoucí přehradě. Výstavba začala v roce 1924 a skončila o deset let později. Byla postavena podle projektu přednosty oddělení pro stavbu údolních přehrad Zemské komise pro úpravu řek ing. Jaroslava Ctibora. Stavbu uskutečnila firma Podnikatelství Ing. Vendelín Dvořák. Pro dopravu kamene na stavbu přehrady z lomu u Libkova byla vybudována lanová dráha deset kilometrů dlouhá.
Hlavními účely přehradní nádrže jsou zajištění minimálního průtoku, akumulace vody pro vodárenské účely, zmírnění průchodu velkých vod v území pod přehradou, energetické využití a rekreace. Celkový ochranný objem nádrže činí téměř 6,5 milionů m3. Hráz je zděná a byla postavena ze žulových bloků mezi skalisky, na nichž se nacházejí zříceniny hradů Oheb a Vildštejn. Výška hráze činí 42 metrů, zadržuje 22 milionů m3 vody. Vstup na most na hrázi je volný a poskytuje krásný výhled na celou přehradu na jedné straně, na druhé pohled do 42 metrů hluboké propasti.
Z dvojice zřícenin přímo nad přehradou je zachovalejší Oheb. Zřícenina se nachází na skalnatém ostrohu nad přehradou. Hrad byl postaven až ve druhé polovině 14. století, pravděpodobně z iniciativy vilémovského kláštera k ochraně jeho okolních majetků. Poprvé se připomíná roku 1405, kdy jej vlastnil Ješek z Popovce a Ohebu. Původní hrad zaujímal jen západní část dnešního hradního areálu. Byl založen na nepravidelném půdorysu, přístup k hradu se nacházel ve východní části. Hrad obepínala hradba, z níž se dochovaly jen zbytky. Vstupovalo se sklenutou branou, umístěnou ve věži nad hradním příkopem. Část věže se dodnes dochovala. Ve druhé polovině 15. století získali zdejší majetky Trčkové z Lípy. Ti hrad opravili a rozšířili. Nově zřízená vstupní brána byla chráněna mohutnou dělovou baštou, přiléhající k její jižní straně. Podobná dělová bašta zesilovala také novou východní hradbu. Zdá se, že nové opevnění nebylo zcela dokončeno. Význam hradu upadl po roce 1490, kdy Mikuláš Trčka hrad a vesnice připojil ke svým lichnickým panstvím. Oheb byl potom ponechán svému osudu, zpustl a teprve ve 30. letech 19. století, za Vincence Auersperga, došlo k drobným úpravám, jejichž cílem bylo zpřístupnění hradní zříceniny. Další úpravy pak souvisely se stavbou Sečské přehrady. Vznikly nové přístupové cesty od hráze. Do dnešní doby se zachovaly jen zbytky zdiva prvního a druhého hradního okruhu, věž se zbytky původní vstupní brány, dvě dělové bašty a sklepení. Okolí hradu je chráněno jako přírodní rezervace s původními podhorskými suťovými lesy, hnízdí zde například výr velký a zjištěno tu bylo 57 druhů suchozemských plžů, což druhovou bohatostí odpovídá nejzachovalejším českým pralesům.
Druhou zříceninou je Vildštejn. Zakladatelem byl snad Hrabiše z Paběnic, jenž je zde prokazatelně doložen roku 1315. Zakladatel si zvolil pro hrad skalnatý, těžko přístupný ostroh nad levým břehem Chrudimky. Ostroh spadal po třech stranách kolmo do údolí řeky a jen na severu byl spojen sedlem, ale i na této straně je tak strmý, že jediný možný přístup na jeho vrchol byl po dřevěných schodech či žebřících. Hrad je od konce 15. století uváděn jako pustý. Do současné doby se zachovala část bašty a věže, zbytky věže byly strženy v souvislosti s výstavbou přehrady a ražbou tunelu.
Pokud se zajímáte o středověkou architekturu a historii, nenechte si ujít prohlídku třetí zříceniny v blízkosti Seče. Jedná se o Lichnici, nacházející se nad městem Třemošnice. Kulturní památka je přístupná v návštěvních hodinách s komentovanou prohlídkou. Hrad, založený ve 13. století, patřil k nejvýznamnějším hradům u nás. Karel IV. ho zařadil mezi královské hrady, které nesměly být zcizeny či dány do zástavy. Po třicetileté válce význam hradu klesl, byl pobořen, hradní zdivo sloužilo místním obyvatelům jako zdroj stavebního materiálu. Prvních oprav se dočkal až v minulém století. Každý hrad je opředen rouškou tajemství a pověstmi, jedna se vztahuje i k hradu Lichnici a vypráví o krutém srdci dcery hradního pána, kruté Miladě.
Podle pověsti sídlil na hradě šlechtic jménem Čestmír. Velice si přál, aby se mu narodil syn, který by jednou převzal hrad a celé jeho panství. Narodila se však dcera, která obdržela jméno Milada. Čestmírova manželka zemřela při porodu a dceru musel vychovávat sám. Když jí bylo osmnáct let, začal se ohlížet po nějakém ženichovi. Milada se tomu bránila a nechtěla se vdávat. Nakonec se sňatkem souhlasila, ale vyslovila krutou podmínku. Provdá se pouze za rytíře, který vyjede v plné zbroji na úzký skalní výběžek nad hlubokou Lovětínskou roklí, která se nachází v těsné blízkosti hradu Lichnice, navíc se na výběžku třikrát otočí. Milada byla nejen statečná, ale také velmi krásná, a hned poté se sjelo šest urozených jezdců, aby splnili její podmínku. Jeden po druhém se pokusili vyjet na skalní výběžek. Jenže, když už se jejich kůň vydrápal až nahoru, podjela koni kopyta a rytíři se zřítili do rokle a zahynuli. Šest životů vyhaslo v Lovětínské rokli. Miladin otec se roznemohl a brzy nato zemřel, Milada se sama stala hradní paní. Další nápadníci se však již nehrnuli, až se jednou ohlásil rytíř jménem Jan, který se vrátil z výpravy do Svaté země. Pobídl koně, prudce vyjel na skalní výběžek, otočil se jednou, otočil se podruhé, už se zdálo, že se otočí i potřetí, když však koni sklouzla kopyta a i nešťastný Jan zahynul. Brzy po Janovi se ohlásil další, již osmý nápadník. Měl bohatě vykládané brnění a Miladě se velmi zalíbil. Netušila však, že neznámým rytířem je Dětřich, mladší bratr rytíře Jana, který v Lovětínské rokli zahynul. Dětřich vyjel na vrchol skalnatého výběžku a k obecnému úžasu se tam třikrát s koněm otočil. Poté zvolal: „Vzácná panno, věz, že jsem hrabě Dětřich a nepřijel jsem dobývat tvoji ruku, ale pomstít svého staršího bratra.“ Než se Milada vzpamatovala, její kruté srdce zasáhla střela a Milada padla mrtvá k zemi. Hrabě Dětřich už na nic nečekal, otočil koně a bleskurychle ujížděl pryč. Tolik praví pověst o krásné, ale kruté panně Miladě, jejíž pláč se prý dosud lne zdmi hradu. Skalní výběžek se dnes jmenuje Dívčí kámen a pozorný návštěvník zde může najít otisky koňských podkov.
Od hradu je krásný výhled na blízká města Třemošnice, Čáslav a hřebeny Železných hor. V blízkosti hradu si můžete prohlédnout majestátní Žižkův dub, jehož monumentalitu podtrhuje obvod kmene přes 9 metrů a stáří je odhadováno na 700-800 let. Patří tak k nejstarším stromům východních Čech. V okolí se též nachází národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory s původním bukovým porostem a mnoha druhy chráněných rostlin a živočichů.
Ať už jste milovníky přírody, historie, středověké architektury, romantických procházek a vyhlídek či koupání, Sečská přehrada a okolí vám nabízí mnoho zajímavých možností odpočinku a rekreace.
