text: Aleš Meduna
Soudní tribunály a rychtáři využívali při výsleších a tortuře služeb písařů, kteří často mnohahodinové výslechy a kladené otázky zaznamenávali do soudních knih, zvaných smolných.
Obsahují popis zločinu, výpovědi pachatele před mučením, během mučení a po jeho ukončení, případně výpovědi svědků, a vše uzavírá informace o způsobu popravy. Do knih se zapisovaly též informace o katovi a katovně.
Tyto knihy se vedly od přelomu 15. a 16. století, nejstarší dochovaná pochází z první čtvrtiny 16. století, konec pak nastal za vlády Marie Terezie v 18. století. Nejobsáhlejší jsou pardubické, které byly vedeny od roku 1538 a jsou velmi cenným zdrojem informací a unikátním historickým pramenem. Jedná se o zhruba 1200 stran zápisů.
Paradoxně se nedochovaly žádné smolné knihy z Prahy, ačkoliv se zde konalo zhruba 40 poprav ročně.
Ne všichni obvinění zapsaní ve smolných knihách však museli skončit na popravišti. K úplnému omilostnění však docházelo velmi zřídka, obzvláště, když se proti vynesenému rozsudku odvolala nějaká vlivná osoba, která odsouzeného znala. Pokud bylo potvrzeno, že viník se neprovinil zase tolik, mohl mu být udělen nižší trest – například pranýř, mrskání nebo mohl být vypovězen z města.
Tresty smrti se udělovaly v nejzávažnějších zločinech – za vraždu, opakované krádeže, činy proti mravnosti, čarodějnictví či lapkovskou činnost. Významný český právník Pavel Kristian z Koldína (1530-1589) vytvořil zákoník městského práva, který se stal závazným právním dokumentem pro soudní praxi. Kristián z Koldína přitom důsledně rozlišoval mezi pojmy „vražda“ a „mord“.
„Vražda“ označovala neúmyslné zabití, zabití v hněvu, hádce, sporu či ze msty. Naopak „mord“ byl promyšlenou akcí, obvykle za účelem vlastního obohacení. Mord se pak posuzoval přísněji a usvědčení viníci umírali hroznou smrtí.
V polovině 16. století se začala ve městech prosazovat jako místo výkonu trestu vězení, která zřizoval král, šlechta, armáda i církev, ve městech a pro nižší vrstvy pak šatlavy. Chudí vězni na tom bývali nejhůře, protože dosyta se najedli jen o svátcích. Ještě hůře než hlad snášeli chladné období, protože býval nedostatek prostředků na otop. Zákaz mučení při hrdelních procesech nařídila až Marie Terezie roku 1776, učinila též krok k ukončení honů na čarodějnice. Její syn Josef II. nechal čarodějnictví vypustit z rakouského trestního zákoníku.
Provinilec se mohl dostat do vězení několika způsoby. Buď byl dopaden při činu a okamžitě zajištěn, nebo jej uvěznili na základě nařízení vrchnosti či soukromé žaloby postiženého. K zostření vazby se ve vězení používalo pout na ruce i na nohy. Po předběžném výslechu byla sestavena žaloba a přednesena na zasedání městské rady. V případě vážných trestných činů pak rozhodla o poslání obviněného k útrpnému právu. Nezachránilo jej ani dobrovolné přiznání. Z útrpných výslechů byly vyloučeny osoby vyšších stavů, mučeny nesměli být ani děti či staří lidé.
Tresty bývaly často velmi přísné a platily pro muže i ženy. Pro názornost si můžeme uvést několik příkladů ze smolných knih:
• Anna Trnková, rok 1552, Kutná Hora, přijímání a prodej kradených věcí, oběšena
• Anastázie, rok 1555, Kutná Hora, utajení vraždy, zahrabána a kůlem probita
• Anna, mlynářka, 1566, krádeže, oběšena
• Manda Suková, 1566, Nymburk, čarodějnictví, krádeže, smilstvo, kupování kradených věcí, zahrabána za živa
• Fegula, 1724, Votice, potulka, vymrskání okolo šibenice a vypovězení z města
• Kateřina Vejvodová, 1747, Milevsko, potulka, krádeže, uřezání uší, třikrát okolo šibenice vymrskána, vypovězena z města
• Nejmenovaná žena, 1687, Velká Bíteš, sebevražda oběšením, vyvezena na hranici, spálena, strom, na němž se oběsila, byl skácen
• Maruše Holubová, 1624, Příbram, urážka na cti, tři dny vězení
• Dorota Vaňková, 1598, Letovice, kouzla a čáry, cizoložství, utopena
Smolné knihy jsou, ačkoliv se dochovaly torzovitě, cenným zdrojem informací o hrdelních trestech a výmluvným svědectvím útrpného práva.
Použitá literatura: Francek: Dějiny loupežnictví, 2022; Jarolímková: Co v učebnicích dějepisu nebývá, 2006.
Smolné knihy: Svědectví dávných dob
