text: Karel Harazím
Sociální práce hraje klíčovou roli v podpoře lidí s duševním onemocněním na jejich cestě k zotavení. V organizacích, zaměřených na tuto oblast, se sociální pracovníci angažují v poskytování komplexní podpory a poradenství, které pomáhají lidem s obtížemi v oblasti duševního zdraví dosáhnout lepší kvality života. Povídal jsem si s Kristýnou, sociální pracovnicí, o její práci i životě.
Jak dlouho pracujete jako sociální pracovník a co Vás k tomuto povolání přivedlo?
Jako sociální pracovník jsem začala pracovat před osmi měsíci. Ale v sociálních službách jsem začala pracovat ještě před dokončením vysoké školy, a to na pozici pracovníka v sociálních službách s lidmi s mentálním postižením a poruchou autistického spektra. K tomuto povolání mě přivedla náhoda, původně jsem chtěla studovat pedagogickou fakultu, obor český a anglický jazyk. Sociální práci jsem měla jako záložní plán. Přijímací zkoušky mi ale o bod utekly, tak jsem šla studovat na Zdravotně sociální fakultu JČU obor Sociální práce ve veřejné správě. Ve druhém ročníku jsme měli praxe a já se konečně dostala do přímé práce s klienty. A v průběhu praxí jsem měla to štěstí navštívit několik zajímavých organizací s dobrými kolektivy, díky čemuž jsem si uvědomila, že bych se tomuto oboru chtěla věnovat. A už při studiu jsem chodila dobrovolničit do domova pro osoby se zdravotním postižením.
Jak vypadá Váš běžný pracovní den?
Každý den je úplně jiný. Věnuju se dvěma činnostem – naší ambulantní službě PDA (program denních aktivit), kde vytvářím volnočasový program pro naše klienty. Také klientům pomáhám s hledáním a udržením zaměstnání. Takže můj den vypadá většinou tak, že mám část dne službu v PDA, kde se věnuji klientům, kteří sem přijdou na nějakou aktivitu a druhou část dne mám domluvené individuální schůzky se zájemci o práci. Mám ráda tu rozmanitost, nemám ráda stereotyp. Část svého pracovního týdne také trávím podporou klientů v terénu, např. doprovodem na úřad, k lékaři, vyřizováním osobních záležitostí apod. I tyto schůzky jsou vždy domlouvány individuálně, dle potřeb klientů a mé kapacity.
Jakým způsobem se staráte o svou vlastní pohodu a vyrovnanost, když se setkáváte s emocionálně náročnými situacemi?
Já v životě mám tři základní pilíře – podporující rodinu a přátele, záliby a svého psa. V posledních letech jsem se začala věnovat sportu, hlavně turistice a běhu, občas si zajdu na trénink boxu, na tenis. Ráda zkouším nové aktivity. Taky jsem se konečně naučila trochu víc poslouchat svoje tělo a pečovat o něj, jak po fyzické, tak i psychické stránce. Snažím se si alespoň jednou za 14 dní udělat den sama pro sebe – na tento den si nenaplánuju žádné povinnosti, většinou si objednám dobré jídlo, jdu se psem na dlouhou procházku, čtu si anebo se podívám na film/seriál a relaxuju. V té pracovní rovině mi určitě pomáhá, když se o své trápení mohu podělit s některým z kolegů, pravidelné supervize a intervize. Je pro mě důležité cítit v týmu oporu a mít se na koho obrátit v případě, když potřebuju pomoc.
Jaké praktiky doporučujete pro udržení duševního zdraví?
Myslím si, že to je hodně individuální. Jak už jsem říkala, jsem hodně aktivní člověk, takže mi spíš vyhovuje sport, činnosti, které zaměstnají hlavu i tělo. Vím, že existují různé relaxační techniky, meditace apod., ale to mi třeba vůbec nevyhovuje. Těch cest je spousta. V dnešní době už se na toto téma dá dohledat mnoho informací a návodů, ať na internetu anebo v knížkách.
Jakým způsobem se snažíte podporovat lidi, se kterými pracujete, aby si zachovali naději a pozitivní pohled na budoucnost?
Určitě je důležité nabídnout dostatek prostoru a bezpečné prostředí pro to, aby s námi naši klienti mohli sdílet své obavy a trápení, dát najevo, že na své starosti nejsou sami a mají naši podporu. Myslím si, že naděje většinou přichází ruku v ruce s plněním kroků, které vedou k naplnění cíle, který si s námi klienti nastaví.
Jaké jsou Vaše ambice a cíle v oblasti sociální práce? Kam byste rád/a směřoval/a ve své profesionální kariéře?
Chtěla bych si ještě doplnit vzdělání, přemýšlím o dálkovém magisterském studiu, obor Sociální práce v péči o duševní zdraví. Taky bych chtěla u organizace Nebuď na nule absolvovat Sebezkušenostní výcvik: Sexuální poradce pro specifické cílové skupiny lidí s postižením. Co se týče náplně mé práce, tak jsem se svojí stávající pozicí spokojená. Jsem ráda, že mohu trávit většinu své pracovní doby přímou prací s klienty, poznávat nové lidi a osudy.
Povídal si Karel Harazím
Sociální práce v organizaci s lidmi s duševním onemocněním
