text: Pavel Troják
Co dříve bylo pouze opatrně naznačováno, nyní se ozývá ve vrcholných kruzích katolické církve. Období celibátu by mohlo brzy skončit. Stávající pravidla, která platila po staletí, oslabily jednak skandály týkající se duchovních a zneužívání dětí, ale také pokles počtu těch, kteří mají zájem o kněžské povolání. Ačkoli celibát není církevním dogmatem, rozděluje významně římskokatolické představitele, včetně těch českých. Mezi českými biskupy jsou i zastánci dobrovolného celibátu. Nicméně, český primas, arcibiskup Jan Graubner, již naznačil, že není příznivcem přílišného omezování celibátu. V žádném případě ho nepovažuje pouze za otázku tělesných potřeb. Dále řekl, že podstata celibátu spočívá ne v odříkání si sexu, ale v úplném odevzdání se Bohu. Tělesná stránka je pouze důsledkem tohoto odevzdání, na které musí ten, kdo se rozhodne pro celoživotní službu Bohu, reagovat darováním sebe sama.
Podobně se vyjádřil generální vikář pražského arcibiskupství Jan Balík. Podle něj je celibát vnímán v katolické církvi jako velký Boží dar. Zároveň upozornil, že v rámci katolické církve existuje její „východní část“ – řeckokatolická církev –, v níž je celibát kněží dobrovolný. Pokud tedy papež zmínil, že celibát nemusí být vždy povinný, je třeba říci, že ve východním obřadu katolické církve tomu tak skutečně je. Podle Balíka by zrušení celibátu nepomohlo zastavit pokles počtu kněží. Uvedl, že v současnosti dochází k úbytku duchovních i v protestantských církvích na Západě, které celibát nepovinný nemají. Z toho důvodu nemůžeme předpokládat, že by udělení volnosti v celibátu vedlo k nárůstu kněžských povolání. Balík také tvrdí, že nepovinný celibát by neměl vliv na snížení počtu případů sexuálního zneužívání v církvi. Podle něj je toto přesvědčení mylné, protože většina zneužívání dětí se děje v rodinách. Vikář zdůraznil, že většina kněží si celibátu váží a využívá jej k tomu, aby se zaměřili na to, co je v kněžství podstatné: spojení s Ježíšem Kristem a jeho evangeliem.
Na druhou stranu, katolický kněz Marek Orko Vácha je nejvýraznějším zastáncem dobrovolného celibátu. Uvedl, že celibát má velký význam pro řádové kněze v klášterech, ale není si jistý, zda má smysl pro faráře, kteří pracují v terénu a vedou farnost. Dále řekl, že se nikdy nesmířil s tím, že nebude mít rodinu, a dodal, že „muž bez ženy je invalida. Všechno dobré na mužích je to, že je to protipól ženy.“ Plzeňský biskup Tomáš Holub potvrdil, že souhlasí s papežem Františkem v tom, že celibát není stejně věčný jako kněžské svěcení. „Celibát rozhodně není nezměnitelný. Je možné žít v celibátu pouze tehdy, pokud ho člověk přijme jako dar od Boha. Pokud by ho kněz vnímal jen jako jednu z podmínek, jak se stát knězem, pak by to vedlo k tomu, že by se z něj stal podivín nebo by z celibátu uprchl,“ vysvětlil Holub. Podle Holuba žít v celibátu neznamená žít bez vztahů, které jsou pro kněze nesmírně důležité, aby se nestal osamělým jednotlivcem uzavřeným ve farnosti. Uvedl, že manželství by kněžím určitě otevřelo nové možnosti pro pochopení problémů lidí, ale pokud by kněz měl primární odpovědnost za svou rodinu, existuje riziko, že by pastorační práce pro druhé, která je pro kněze typická, utrpěla.
Nicméně, dvě české „výjimky“ ukázaly, že je možné tyto dvě role skloubit. Papež Jan Pavel II. udělil dispens (výjimku) knězi Miloši Rabanovi, který byl jako ženatý vysvěcen v Římě v roce 1985. Podobně, papež Benedikt XVI. povolil v roce 2008 vysvěcení ženatého otce čtyř dětí Jana Kofroně, který pracoval jako dlouholetý sekretář biskupa Václava Malého. Po dlouhá léta se zaměřoval především na službu nemocným a starým lidem. Papež František uvedl, že inspirací pro dobrovolný celibát by mohla být praxe východních katolických církví, kde celibát u kněží není povinný. V řeckokatolické církvi, kam přešla i řada českých ženatých římskokatolických kněží, se kněz sám rozhodne, zda bude žít v celibátu, nebo se ožení. Toto rozhodnutí však musí předcházet kněžskému svěcení.
Podle výsledků sčítání lidu z roku 2021 je v České republice více než 2,33 milionu věřících, avšak na dobrovolné otázky ohledně náboženského vyznání neodpovědělo více než 3,16 milionu osob. Nejpočetnější církví je římskokatolická, kterou si zvolilo přes 741 tisíc lidí. Sčítání lidu také odhalilo postupný významný pokles počtu věřících, kteří se hlásí k římskokatolické církvi. V roce 1991 tvořili římští katolíci téměř 89 procent ze všech lidí, kteří se přihlásili k náboženství, o deset let později tvořili 83 procent věřících, v roce 2011 to byla pouze polovina všech věřících a v roce 2021 jich bylo již méně než 32 procent. Klesající počty věřících postihují i římskokatolickou církev v sousedních zemích. V Rakousku se loni od katolické církve odhlásilo rekordních 90 808 lidí. Mezi hlavními důvody se uvádějí skandály spojené se sexuálním zneužíváním, kterého se dopouštěli kněží a další zaměstnanci církve. Podobný pokles zažívá i Německo, kde je postižena také protestantská církev.
