„Horymír patami stiskl slabiny koňovi, Šemík se rozehnal k valu, vzepjal se a mocným skokem přelétl hradbu. Všecko shromáždění vzkřiklo úžasem a zděšením. Mysleli nejinak, než že se jezdec s koněm zřítili se skály a s rozbitými údy našli hrob ve Vltavě,“ praví ve Starých pověstech pražských Adol Wenig.
MODLIVÝ DŮL
„Vybrat nejkrásnější kout naší země je opravdu nadlidský výkon. Pro někoho jsou takových míst v naší republice stovky, srdci některých je blízká pouze jedna lokalita. Co třeba romantická skalní rokle? Původně se nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce. Leží nedaleko vesničky Svojkov na Českolipsku mezi vrchy Slavíček a Tisový.
Marie na borovici
Po patnáctiminutové procházce Modlivým dolem (ze Svojkova) dojdeme ke kapli vytesané v pískovcové skále sochařem Antonínem Wagnerem na popud hraběnky Alžběty Kinské roku 1836. Již od roku 1704 zde bylo poutní místo s obrázkem Panny Marie, visícím na mohutné borovici. Později tu byla postavena dřevěná kaple, ke které bylo vypraveno první procesí z České Lípy již v roce 1772. Skalní kapli byla na přání hraběnky Kinské v roce 1903 dána podoba lourdské jeskyně i se sochou Panny Marie. Bývala zde také zastavení křížové cesty.
Poutní místo dnes
V letech 1832 a 1850 řádila ve zdejším okolí cholera, proto mnoho poutí vedlo právě do Modlivého dolu. Modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech. V současnosti se zde vždy 1. května koná významná poutní mše k zahájení Mariánského měsíce. Nedávno byl také na skále naproti kapli založen malý horolezecký hřbitov, zatím se dvěma jmény. Modlivý důl si i po letech uchoval tajemnou atmosféru a okouzluje i novodobé poutníky. SVOJKOV Malebná ves Svojkov leží pod masívem pískovcových skal v nadmořské výšce 362m v okrese Česká Lípa. Obec slovanského původu založil pan Svojek ve 12. století. Na severním okraji místní části Starý Svojkov najdeme zbytky menšího, ale zato romantického skalního hradu. První připomínaný majitel hradu v roce 1370 byl Jan Ješek ze Svojkova. Na 25m vysokém pahorku stojí 13m vysoký pískovcový skalní sloup, do kterého byly ve třech patrech vytesány místnosti hradu. Od roku 1440 jej držel Mikeš Pancíř ze Smojna, při tažení proti Mikešovi byl hrad dobyt a zničen. Známý rodák V parku pod hradem stával původně renesanční, později barokně upravený zámek. Vystavěl ho v letech 1650–1664 Adam František z Knoblochu, v letech 1750 až 1945 patřil rodu Kinských.
Po roce 1945 sloužil jako domov důchodců, při rekonstrukci v roce 1958 však vyhořel a byl zbourán. Ve vsi si dále můžete prohlédnout kapli sv. Václava z 18. století a několik roubených domů (např. čp. 67). Nejvýznamnějším rodákem je Jan z Chlumu řečený Kepka, který doprovázel Mistra Jana Husa do Kostnice. Horolezecký ráj Svojkov je chráněn od severu mohutným pískovcovým masívem, který je ideální pro horolezecké výstupy. Na 32 pískovcových skalních věžích lze uskutečnit horolezecké výstupy od I. až do X. stupně obtížnosti. Značené turistické cesty vedou ze Svojkova do Sloupu v Čechách přes vrch Slavíček (535 m.n.m.) a do Svitavy přes Tisový vrch (541m. n. m.). Nedaleko Svojkova, při silnici do Sloupu v Čechách, můžeme navštívit nově opravené lesní divadlo, kde se v létě konají zajímavé kulturní pořady.
Archeopark Netolice
více na: www.archeopark-netolice.cz
Na místě původního přemyslovského kastelánského hradu, zmiňovaného v Kosmově kronice již k roku 981, postupně vzniká archeopark, zaměřený na období vzniku českého státu v 10.-13. století, s ukázkami opevnění, bydlení, řemeslnických dílen, kastelánským palácem, kostelem a návštěvnickým centrem. Jde o první jihočeskou archeologickou památku prezentovanou metodou přímé rekonstrukce, doplněnou o prvky skanzenu na způsob open- -air muzea. Všechny práce jsou prováděné dobovými technikami, tj. s ověřováním původních technologií, materiálů a nástrojů. V roce 2007 byl v rámci etapy I. dokončen první objekt, ukázka opevnění se strážní věží jako rozhlednou. Hlavní průchozí trasa, vedoucí přes akropoli hradiště, je volně přístupná veřejnosti.
Krkonoše
Pro mnohé z nás jsou nejkrásnějším místem naší republiky Krkonoše, zejména pak trasa z Medvědína k pramenům Labe. Na tomto malém kousku země se setkáme se všemi krásami přírody – vodopády, bublající potůčky, rašeliniště, skaliska, kameny podivuhodných tvarů a barev. Žlutozelené zbarvení sutí je způsobeno zvláštním lišejníkem. A tomu ještě velká pestrost fauny a flóry s více než tisíci dvě stě padesáti druhy kvetoucích rostlin a asi 300 druhy obratlovců. Z ptáků můžeme při trošce štěstí, uvidět kulíka hnědého nebo kosa horského. Za krásného počasí se můžeme těšit z nádherných výhledů na přírodní scenérie.
Kroměříž: nejdelší kolonáda v Česku
Květná zahrada, původně zvaná Libosad, se řadí mezi nejvýznamnější památky manýristické zahradní architektury nejen u nás, ale i v Evropě. Tuto skutečnost dokládá její zařazení v roce 1998 na prestižní seznam UNESCO. Byla založena v 2. pol. 17. století na popud Karla Liechtensteina z Kastelkornu. Uměnímilovný olomoucký biskup pověřil projektem významné vídeňské císařské architekty F. Lucheseho a G.P. Tencallu. Na jedenácti hektarech vyrostla pozdně renesanční až raně barokní, italsko-francouzská zahrada s několika barokními stavbami. Tou nejvýznamnější je monumentální 244 metry dlouhá sloupová kolonáda, nejdelší u nás. Ve čtyři a čtyřiceti výklencích jsou umístěny sochy z antické mytologie a historie, vnější římsu zdobí zase busty čtyřietišesti antických velikánů. Mimořádná akustika jejího klenutí umožňuje, že i tichý hlas se z určitého místa donese z jedno konce na druhý. Horní část kolonády slouží jako vyhlídkový ochoz, nabízející kouzelné pohledy na celou Květnou zahradu a kroměřížské věže.
Zvičina hora dalekého rozhledu
Od Dvora Králové se severozápadním směrem táhne výrazná vyvýšenina Zvičinsko – kocléřovského hřbetu. Graduje celkem nevýrazným, rozložitým a plochým vrcholem Zvičina, který má nadmořskou výšku 671 metr. Z něj můžete vidět třetinu republiky!
Východní a severní svahy hřbetu jsou výrazně sráznější a proto zalesněné. Hřbetu nad okolí umožnily vyniknout tvrdé horniny – staroprvohorní arkózy a křemence s polohami třpytivých fylitů. I dnešní návštěvníci Dvora Králové si výrazného hřbetu nad městem všimnou. Nejinak tomu bylo v dávné minulosti. Díky zalesnění však hřbet dlouho odolával osídlení člověkem.
Vykácený vrchol
První zpráva o tom, že se lidé se sekerami a pilami v rukou probojovali asi až do výšky 600m je z roku 1544. Tehdy již tu měli dřevorubci osadu, známou i dnes pod jménem Zvičina. Les dále mýtili, aby získali prostor pro svá políčka. Nedlouho poté, jak nás informuje zápis z roku 1560, stála na vrcholu Zvičina dřevěná kaple. Spadla- -li sama, či byla nahrazena v letech 1706–07 kamenným kostelíkem, nevíme, ale jisté je, že stavbu financoval Ferdinand Kotulínský a poutní kostelík sv. Jana Nepomuckého stojí dodnes.
Kniha návštěv
Tak, jak ubývalo z vrcholu lesa, ukazovalo se, že je odtud jedinečný rozhled. Zprávu o tom roznesli nejprve účastníci církevních obřadů, později i ti, kteří sem přicházeli na tábory lidu. Ty zde probíhaly v letech 1868 a 1869. Pak začala k vrcholu zvědavost pudit nejen běžné obyvatele z okolí, ale i mnohé představitele tehdejší kultury, jmenovitě literáty. Toho využil tehdejší držitel zdejšího panství Bílé Poličany, který dal v roce 1825 do kostelíka pamětní knihu. Do té se vzácní návštěvníci zapisovali, případně i zaveršovali nebo napsali nějaký svůj postřeh. Díky tomu víme, že sem přišli během času K. V. Rais, K. J. Erben, I. Herrmann, J. Vrchlický, A. Jirásek a řada dalších významných osobností.
Historie chaty
Jako velice prozíravé se ukázalo rozhodnutí sedláka Machka – Palzelta, který dal v blízkosti kostelíka postavit jednoduchý, dřevěný letní hostinec. Ten od něj v roce 1898 i s pozemky koupila Národní jednota severočeská. Po dvou letech od ní koupil hostinec Klub českých turistů. Královédvorští turisté iniciativně vybudovali a značkami opatřili přístupové cesty k vrcholu z různých stran a postupně vylepšovali hostinec tak, že se nakonec proměnil v dnešní Raisovu chatu. Zájem o ni vzrostl natolik, že od roku 1913 sloužila i v zimním období.
Frekventovaná lokalita
Zvičina ležela na pomezí česko – německého živlu. Stavět zde chatu chtěl i německý Krkonošský spolek z Hostinného. Koupí dřevěné hospody jim v tom však čeští turisté zabránili. Za to se Němci pomstili vysázením lesa na severní straně vrcholu, aby nebylo vidět „na jejich Krkonoše“. Od roku 1909 se Zvičina stala i rájem lyžařů, kterým je díky sjezdovkám a vleku dodnes. Došlo i na lyžařské závody a kurzy. Jeden z prvních vedl v lednu 1911 norský lyžař Oestgard. Tehdy se tu poprvé na lyžích i skákalo z můstku. Na tuto novinku se přišly podívat bezmála dva tisíce zvědavců. V roce 1925 byla zbudována nad střechou Raisovy chaty vyhlídková otočná věž – tedy rozhledna, doplněná velkým dalekohledem. V letech 1928–31 se budovala silnice až na vrchol. O návštěvníky tu nebyla a ani dnes není nouze. Vždyť mimo silnice sem směřují paprsčitě značené turistické cesty ze šesti stran
Rozhledy do kraje
Nejkrásnější výhled na Krkonoše a do Podkrkonoší je z louky těsně u silnice ještě před Raisovou chatou. Z parkoviště před kostelíkem uvidíte Chlumy a Český ráj, včetně hradních kopců Bradlece a Kumburku. Můžete si zajít i cestou z parkoviště mezi plotem telekomunikačního areálu a lesem na svažitou louku. Odtud se vám otevře panorama Podorlicka a Orlických hor. Znalci tvrdí, že ze Zvičiny lze uvidět až jednu třetinu Čech.
