text: Aleš Meduna
Filipojakubská noc představuje v lidových zvycích důležitou dobu večera a noci před prvním květnem spojenou s magickými úkony a rituály na ochranu dobytka a úrody. Právě v tuto noc získávají čarodějnice a zlé kouzelnice zvláštní moc, přilétají na košťatech na své slety na kopcích a křižovatkách, škodí dobytku, vycházejí na cizí pole a kravám odebírají mléko. Tato představa zřejmě navazovala na původní strach z démonů, ale už v době renesance se personifikovala do postav čarodějnic, které se scházejí s ďáblem při orgiích. Ohněm, které se zapalují v tuto noc, se říká pálení čarodějnic. Nejsou však zvykem příliš starým. Tato tradice k nám doputovala z Německa, kde pálení čarodějnic znají pod názvem Valpuržina noc. Pověra říká, že čarodějnice se v tuto noc slétají na jeden ze svých srazů. Pohanské zvyky se pak změnily v rituály na ochranu proti čarodějnicím. Jedním z nich bylo zapalování ohňů na kopcích, a to proto, aby se čarodějnice zahnaly dýmem co nejdále od lidských obydlí.
Nebylo náhodou, že právě koště se stalo symbolem čarodějnic. Odpradávna nesloužilo jen k zametání smetí, ale i jako rituální předmět pro duchovní očistu. Špatné a špinavé věci ulpívaly na koštěti, a tak se v lidské fantazii stal tento nástroj ideálním dopravním prostředkem zlých čarodějnic. Strach z nich přetrvával mezi lidmi velmi dlouho. Obecně se věřilo, že ďábel, odvěký nepřítel člověka, je pouze duchem a povolnými nástroji pro jeho zlo jsou právě čarodějnice. Tyto ženy ničily lidský majetek, přivolávaly povodně, bouře, nemoci, krupobití a další svízele. K tomu jim měl ďábel poskytovat potřebné návody a propůjčovat jim moc, aby se mohly libovolně proměňovat ve zvířata i různé věci. Když se potřely kouzelnou mastí, mohly se projíždět vzduchem na košťatech, vidlích, pohrabáči atd. To vše byly věci, které lidem naháněly hrůzu.
Lidé proto hledali prostředky, kterými by se mohli bránit. Během času vznikly desítky různých praktik, jak jim zabránit vstupu do domu či hospodářských budov. A tak 30. dubna věřili, že čarodějnicím vadí hluk, proto práskali bičem, stříleli a tloukli železem. Obcházeli domy, vesnice i pole a vytvářeli tak ochranné magické kruhy, domy měly chránit drny, písek či plevy, nad dveře připevňovali požehnané větvičky z Květné neděle, na vrata či na zem se malovaly kruhy a křížky. Oblíbeným trikem bylo nasypat před vchod trochu písku. Čarodějnice musela všechna zrnka přepočítat, tím se zdržela až do úsvitu, kdy její moc zeslábla. Jinde lidé doufali, že neprojde přes nastražené vidle, koště nebo pichlavé trní.
Stejně tak chránili před uhranutím dobytek, především krávy. Zachovala se i mnohá zaříkávání, v nichž si lidé brali na pomoc Ježíše Krista, Pannu Marii či jiné světce.
Pálení čarodějnic v současné době slouží jako svátek určený především k pobavení a setkávání. Nejdůležitější roli hraje sociální aspekt, ten ochranný již dávno vymizel. Lidé se sejdou za účelem sledovat hořící hranici s čarodějnicí, opéct si špekáček a napít se točeného piva. V případě větších akcí nechybí živá muzika, stánky s občerstvením, malování na obličej a mnoho další zábavy pro děti i dospělé. Stále oblíbenější je pak čarodějnický rej masek.
Tajemství Filipojakubské noci
