Masopus, masopust, jen mne holka neopusť
Masopustem bývá v lidovém zvykosloví označováno období od svátku Tří králů do počátku předvelikonočního půstu. Období masopustu bylo vždy na venkově velmi oblíbené, neboť to bylo období relativního hospodářského klidu, kdy se prakticky vykonávaly jen drobné práce. Zpracovával se len a mlátilo se poslední obilí. A hlavně bylo také mnohem více času na zábavu. V této době bývalo i nejvíce svateb a konalo se i nejvíce tanečních zábav. Masopustním úterkem před Popeleční středou končilo období masopustu. Tento den býval obzvláště veselý, protože byl vyhrazen obchůzce krojovaných masopustních postav, postaviček, různých bytůstek, kam až sahala lidská fantazie jejich samotných tvůrců. Původním smyslem těchto obchůzek bylo zajistit magickými praktikami hospodářům příznivý celý nadcházející rok, a tudíž i dobrou úrodu. Magický rituál se ale z lidové obřadnosti postupně vytrácel. Tradičních masopustních masek, tj. těch, které musely být přítomné každoročně, nebylo mnoho. Hlavní postavou byl medvěd, kterého vodil tzv. medvědář. Také policajt, kominík, čarodějnice, cikánky a kůň. Během let k nim některé přibývaly, jiné se ztrácely. V minulosti byl masopust něco jako oficiální svátek obžerství. Bylo totiž třeba se před dlouhým půstem dobře a vydatně najíst. Na královském dvoře se pořádaly hostiny, ve městech tancovačky a na vesnici vepřové hody. Kdo se jich nemohl zúčastnit, byl obdarován výslužkou, kdysi na Moravě zvaná šperky, a v Čechách zabijačka. Výslužka obsahovala vždy něco z takovýchto lahůdek – huspeninu, klobásy, jelita, jitrnice, ovar, škvarky.
Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný tučný čtvrtek nebo tučňák. A tak tradičním jídlem k obědu byla vepřová pečeně s knedlíkem a zelím. Panovalo přesvědčení, že na tučný čtvrtek má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Nejdůležitějšími dny masopustu jsou tři dny zvané ostatky, slavené od neděle do úterní půlnoci před Popeleční středou. Vyvrcholením ostatků bylo úterý, kdy procházely venkovem průvody maškar. Obchůzky neměly obvykle žádná pravidla. Hlavním cílem bylo pobavit se. Zpívalo se, tancovalo a přednášely se vinše a samozřejmě všude panovalo rozverné veselí.
Téměř všude končila o masopustním veselí zábava přesně o půlnoci. S ní zatroubil ponocný na roh a rychtář nebo někdo z radních vyzval, aby se všichni v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Přes půlnoc se ovšem nikdo neodvážil dál tancovat a ani se nenašel jediný muzikant, který by po půlnoci masopustního úterý sáhl do strun. Lidé totiž věřili, že pokud by se veselili dál přes půlnoc v prvních hodinách Popeleční středy, mohl by se mezi nimi objevit sám ďábel. A z archívů jsou známé případy, kdy se zničehonic v utichající hospodě objevil neznámý cizinec v mysliveckém kabátě. Masopust byl v dávných dobách vyvrcholením roku, něco na způsob toho, jak dnes prožíváme Silvestra. Maskované průvody a tance měly za cíl vyhnat z obce zlé démony a všechny neblahé stíny minulosti. Vše vrcholilo jako i dnes půlnocí masopustního úterý pochováváním basy. Pak přicházela Popeleční středa, pokorné přijetí nového začátku.
Obřadní jídlo při masopustních ostatcích (neděle, pondělí, úterý) je po staletí stejné: vepřová hlava vařená vcelku, vepřová pečeně, jitrnice, tlačenka, krvavá polévka s kroupami, zabijačková omáčka z vnitřností, kvašené zelí se slaninou, knedlíky, koblihy plněné povidly a neplněné šišky – obojí smažené na sádle, mrváně, boží milosti, škvarky, pivo, slivovice nebo žitná pálenka.
Boží milosti jsou zvláštní pečivo. Pečou se z nekynutého těsta zadělávaného smetanou a má tvar čtverců, kosodélníků i kroužků. Pozoruhodné je ozubení na okrajích. Způsob použití „božích milostí“ je zahalen tajemstvím. Někde se skládaly vzájemně na sebe tak, aby vznikly růžičky, které symbolizovaly tvůrčího ducha přírody.
Vlastní masopustní průvody po vesnici si zachovaly až do současnosti svůj tradiční charakter. Masky se sejdou před hospodou s hudebníky, a protože je obvykle mrazivé počasí, musí se trochu rozehřát domácí slivovičkou. Aby při obchůzce nikdo nemrzl, je připravena první pomoc v podobě zdravotníků s trakařem naloženým nemrznoucí životadárnou tekutinou – nějakou domácí pálenkou. Maškary pak chodí dům od domu a přejí obyvatelům zdraví, štěstí a blahobyt. Domácí pak nalijí nějakou tu „štamprdličku“ jako poděkování, někde masky podarují peněžním darem nebo zabijačkou. Maškary se nejen baví samy, ale tropí taškařice po vsi. K tomu právě sloužilo a stále slouží převlečení, aby se lidé mohli uvolnit, vžít se do někoho jiného a beztrestně tropit nezbednosti. Vždyť po půlnoci začíná čtyřicetidenní půst znamenající odříkání a pokoru.
Ale co, do půlnoci je času dost, a tak je ještě nutné se vyřádit a bříška zaplnit dobrotami, které se musí vydatně zapít, aby v bříškách netlačily. Večer se všichni maskovaní sejdou na maškarní merendě, kde jednotlivé masky mohou až do půlnocí tančit s kýmkoliv je napadne.
I když masopustní obchůzky ztratily svůj ráz obyčeje s převládajícími motivy ochrany a plodnosti, je dobře, že se z našeho venkova nevytratily úplně. Masky už jsou o mnoho jiné, než bývaly dříve, i když medvěd a čarodějnice téměř všude setrvávají. Lidová kultura tak v jiné podobě dává možnost setkávání se a poznávání a upevňuje i dobré sousedské vztahy. A co je hlavní a nejdůležitější? Chuť bavit se vlastními silami a podle svého. Nesedět jen před obrazovkou a čekat, čím nás, kdo pobaví, aby potom jedinou zábavou bylo, nadávání na to, jak nás už nikdo neumí pobavit.
A proto, ať žije ztřeštěné masopustní veselí a v něm skryté pouto s našimi předky.
Letos začal masopust na Tři krále, ve středu 6. ledna. V Česku to není státní svátek, ale například na Slovensku teprve na Tři krále končí vánoční svátky a je to i státní svátek a den volna. Masopust trvá až do masopustního úterý, to je v roce 2021 v úterý 16. února. Poté následuje 17. února Popeleční středa, kterou začíná velikonoční půst.
