text: Aleš Meduna
Štramberk, malebné městečko ležící na svazích kopců, se nachází v Moravskoslezském kraji v blízkosti města Kopřivnice. Díky své poloze, dochované hradní věži a půvabnými uličkám s roubenými domy z 18. a 19. století, činí Štramberk jedno z nejpoetičtějších míst u nás.
Dominantou města jsou pozůstatky hradu, patrné již z velké dálky. Počátky založení hradu nejsou známé, první dochovaná písemná zmínka o existenci Štramberku pochází z roku 1359, kdy byla podhradní osada listinou moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského povýšena na město. Markrabě nařídil zpustošenou osadu znovu vystavět, udělil ji řadu městských práv – várečné, mílové, soudní či hrdelní. Roku 1380 markrabě Jošt udělil hrad Štramberk s panstvím Voku II. z Kravař. Páni z Kravař patřili k příznivcům Jana Husa a existuje předpoklad, že povolali na svá panství kněze tohoto vyznání. Janem z Kravař vymírá jedna větev tohoto předního moravského šlechtického rodu a panství získá další významný rod pánů z Cimburka. Ctibor z Cimburka jej však záhy prodal a ze štramberského hradu se stává loupeživé doupě.
Ze třicetileté války hrad vychází již jako zřícenina. Majitelem byl jezuitský řád, který se snažil o obnovení původních obranných fortifikací hradu, ale marně. Roku 1783 se zřítila přední část hradu a od té doby pustl ještě rychleji. Jak už to bývá, hradní kámen byl rozebírán jako stavební materiál. Na konci 19. století získal zříceninu Klub českých turistů, který přišel s návrhy na úpravy. Dochovaná věž, známá Trúba, byla přebudována na rozhlednu, zároveň však došlo ke zničení některých pozůstatků původního hradu. Dominantou tak i po staletí zůstala bývalá hradní věž, Trúba. Je vysoká 40 metrů, přístupná po dřevěném schodišti až na dřevěný vyhlídkový ochoz s krásnými výhledy. Hrad je během letních prázdnin otevřen denně 9–12 a 12.30–18 hodin. V září je otevřen ve stejné době, jen v pondělí je uzavřen.
Každého milovníka lidové architektury potěší dochované roubené stavby, které dnes tvoří součást městské památkové rezervace. Štramberské předměstí a podhradí se rozrůstalo již v 16. století. Dnešní dochované sruby jsou vesměs z druhé poloviny 18. století a první poloviny 19. století. S osidlováním předměstí valašskými pastevci začal nový způsob výstavby domů valašského typu. Za typické znaky štramberského roubeného domu lze považovat vysokou kamennou podezdívku, roubené stěny z neotesaných půlených klád zbavených kůry, u nichž byly mezery vyplněny mechem a hlínou, chlév pro dobytek pod světnicí, dřevěné pavlače a nízké široké vstupní dveře. Nejcennější roubené domy s dalšími stavbami tvoří jádro dnešní městské památkové rezervace, která byla vyhlášena již v roce 1969.
Dalším tipem k návštěvě je Muzeum Zdeňka Buriana. Muzeum sídlí na náměstí v domě č.p. 31. Celoročně přístupná expozice je průběžně aktualizována tak, aby přinášela co možná nejkomplexnější pohled na umělcovo dílo. Výstavy originálů i reprodukcí jsou doplněny nabídkou aktuálně vydávané literatury s malířovými ilustracemi. Zdeněk Burian měl ke Štramberku velmi blízký vztah.
Narodil se sice v Kopřivnici, ale brzy poté se Burianovi přestěhovali do Štramberku, kde jim učitel Alois Dresler pronajal část svého domu na náměstí. Žili tu do roku 1910, poté se rodina usadila opět v Kopřivnici. Zdeněk Burian se stal světově proslulým malířem pravěku. Neobyčejně silným inspiračním zdrojem, pokud jde o pravěkou tematiku, se stala štramberská jeskyně Šipka, kde si jako chlapec hrával. Sám na toto období vzpomínal následovně: ‚Tato jeskyně, která byla cílem našich dětských výprav, mě vzrušovala představami o životě podivných lidských tvorů, kteří ji před dávnými časy obývali. Našly se tam i spousty zbytků koster a nejrůznější lovné zvěře. Představoval jsem si, když soumračné světlo padající propadlým stropem jeskyně začalo rozmazávat kontury zřícených balvanů, jak se za nimi choulí lidé v kožešinových cárech, v temných chodbách, ozářených stále udržovaným ohněm.‘ V roce 1907 se ve Štramberku objevil profesor Masaryk, který kandidoval za volební kraj do Říšské rady, bydlel u učitele Dreslera a patrně se tu setkal i s rodinou Zdeňka Buriana. Muzeum je otevřeno od května do září 9–12 a 13-17 hodin. Od října do dubna pak následovně: úterý a sobota 9–12 a 13–16 hodin, v neděli pak 10–12 a 13–16 hodin.
Světově proslulou se stala jeskyně Šipka, dnes národní přírodní památka za účelem ochrany cenného archeologického naleziště a květeny. Proslavila se zejména nálezem čelisti neandrtálského dítěte. K objevu došlo roku 1880 díky profesoru K. J. Maškovi z místního gymnázia. V jeskyni se ukrývala také zvířata, bylo zde nalezeno přes 80 000 kostí a zubů od 130 zvířat.
Pokud milujete romantické výhledy, pak by vás mohla zaujmout rozhledna na Bílé hoře. Svým tvarem připomíná symbol struktury DNA. Je vysoká 43 metrů a poskytuje překrásné výhledy na hřebeny Beskyd, Jeseníků či město Štramberk.
Vyhlášenou regionální lahůdkou jsou štramberské uši. Jedná se o tradiční pekařský výrobek z perníkového těsta ve tvaru kornoutu. Dle zdejší pověsti našli místní obyvatelé útočiště při vpádu Tatarů ve 13. století na hoře Kotouč. Při jednom z tatarských útoků se strhla bouře, která zaplavila rybník nad tatarským ležením. Toho využili obyvatelé Štramberku, prokopali hráz rybníka a tím Tatary vyplavili.
Ať už přijedete v létě či na podzim, vždy ve Štramberku naleznete malebná stavení, romantické vyhlídky i krásnou přírodu.
