Barokní areál
Svatá Hora u Příbrami je další architektonickou a uměleckou památku s prvky baroka, která je významná svým zasazením do krajiny. Je známá svými bohatě malovanými stropy a je oblíbeným mariánským poutním místem. Z Březnice sem vede křížová cesta. V areálu prodávají jako suvenýr jejich tradiční svatohorské kulaté oplatky mazané krémem.
Dějinné počátky jsou opředeny tajemstvím. Dle pověsti zde stála původní kaplička už ve 13. století, kdy byla založena rytířem z rodu Malovců, jako dík Panně Marii za vyslyšené prosby, když ho ochránila před pronásledujícími loupežníky. Podle jiných zpráv byla postavena o století později. Český historik 17. století Bohuslav Balbín datuje vznik kaple do počátku 16. století. Zdivo původní kapličky je součástí gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl přestavěn v době baroka do podoby dnešní baziliky.
Historická zajímavost
Kapli na strmém, skalnatém a částečně zalesněném kopci nad královským horním městem Příbrami dokonce vyznačil Pavel Aretin z Ehrenfeldu na první úřední mapě Českého království z roku 1619. Na Svatou Horu již tehdy přicházeli poutníci a z Prahy sem vedla cesta, na jejíž opravování se u Zbraslavi vybíralo mýto.
Panna Marie Svatohorská
Poutníci sem cestovali uctívat Pannu Marii, kterou zosobňuje soška Panny Marie Svatohorské. Je to cenná historická památka umístěná na vzácném stříbrném oltáři. Soška je ukázkou gotické práce. Bohuslav Balbín připisuje autorství prvnímu pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic, ale spíše je pravděpodobné, že vyřezáním sošky někoho pověřil. Soška byla umístěna v jeho kapli na tvrzi, kde pobýval. Tato tvrz je v současné době nazývána zámečkem Ernestinem a stále stojí v centru města Příbram. Soška je oblékána do šatiček podle liturgického období, jedny jsou věnované od Marie Terezie, měly by být vyrobené z jejich svatebních šatů.
Architektura
Po roce 1620 se zde usadili jezuité, kteří začali spravovat tehdejší zpustošené místo v důsledku třicetileté války. Protože byl areál cílem velkých poutí, od roku 1648 začal být upravován a rozšiřován. Prošel velkorysou přestavbou, kterou vedl barokní architekt Carlo Lurago, působící také v Praze. Architektonické řešení bylo v té době originální, do té doby v Čechách neznámé. V kaplích často probíhají také výstavy. K severnímu křídlu přiléhá Svatohorská rezidence a klášter. Od komplexu vedou do Příbrami kryté schody. Součástí areálu je také příjemný zalesněný park s kapličkou vystavěnou u pramene.
Umělecká výzdoba
Vrcholné baroko zde zanechal výrazné stopy v podobě vstupních portálů od věhlasného Kryštofa Dientzenhofera. Jeho syn Kilián Ignác zase vypracoval pro Svatou Horu návrh krytého schodiště, který byl realizován ve zjednodušené podobě. Dovnitř komplexu se vstupuje Pražským portálem s plastikami proroků a svatých králů od Jana Brokoffa. Svatá Hora je zdobená uměleckými díly mnoha malířů, sochařů, štukatérů a uměleckých řemeslníků. Nástěnné a stropní malby vyprávějí příběhy o historii Svaté Hory a o neblahých událostech, kde pomohla Panna Marie Svatohorská. V Pražské kapli, jedné ze čtyř, byl původně obraz Zvěstování Panny Marie od barokního malíře Petra Brandla, který lze nyní vidět v Národní galerii v Praze. Zajímavá je výzdoba v podobě umělých krápníků v kapli sv. Máří Magdalény. Na výzdobě areálu pracovala celá řada umělců z Itálie.
Korunovace
Náboženské slavnosti byly v době baroka častější, slavnostnější a okázalejší. Z darů poutníků byl zhotoven pro již zmíněnou sošku Panny Marie Svatohorské tepaný pancíř zdobený zlatem, drahokamy a perlami, ale mariánští ctitelé si přáli ještě více – 12 zlatých královských korunek. Korunování poutních obrazů a soch mariánských bylo zavedeno v katolické církvi v roce 1640. Korunovány byly obrazy a sochy na poutních místech nejdříve v Itálii a poté v ostatních zemích. Korunovace Svaté Hory se konala 22. června roku 1732. Celý areál byl vyzdoben s takovou nádherou, která zde neměla obdoby. Za účasti poutníků, šlechty a duchovenstva probíhala slavnost celých osm dní. Výročí korunovace se slaví od té doby každým rokem až do současnosti.
