Zámek Neznašov
text: Vladimíra Holmanová
Zámek Neznašov se nachází ve stejnojmenné obci, části obce Všemyslice, v okrese České Budějovice. Původně zde stála tvrz, která byla postavena po roce 1540 za Kořenských z Terešova. Po stavovském povstání v roce 1620 byla tvrz zkonfiskována a následně prodána pánům z Vrtby. Rod Vrtbů vlastnil tvrz až do roku 1784, kdy byla prodána v dražbě hraběti Prosperu Berchtoldovi z Uherčic. Ten nechal tvrz přestavět na empírový zámek kolem roku 1800. Zámek je patrová, jednokřídlá budova s plochým rizalitem ve východním průčelí, který je zdoben sloupkovým portikem a trojúhelníkovým štítem. V roce 1918 byl hrabě Otakar Prosper Karel Berchtold, tehdejší držitel panství, smrtelně zraněn výstřelem z revolveru. Tento incident zůstává nevyřešený a je spojen s tajemstvím zámku. V roce 1919 převzala po svém zemřelém otci Otakaru Berchtoldovi statek Neznašov jeho jediná dcera Juliana, která se téhož roku provdala za známého pražského advokáta JUDr. Emila Schnöblinga. Ten zámek opravil a kolem roku 1925 nechal udělat i novou fasádu včetně hlavního vchodu. E. Schnöbling se znal s mnohými významnými osobnostmi. 9. srpna 1935 za ním ze Sezimova Ústí dokonce zajel i Dr. Edvard Beneš s Janem Masarykem a Zdeňkem Firlingerem. Manželé Schnöblingovi bydleli většinou v Praze, do Neznašova jezdili pouze na prázdniny. Po druhé světové válce byl zámek znárodněn a sloužil jako vojenské skladiště. Po roce 1989 byl zámek vrácen dědicům, avšak od té doby zůstává opuštěný a začíná chátrat. V současnosti je veřejnosti nepřístupný a obehnán neprostupným zděným a vysokým plotem. Zámecký park je zarostlý náletovými křovinami a také již téměř neprostupný. Zámek je kulturní památkou a je evidován v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky. Zámek býval zdejší chloubou, dnes je však pozapomenutým objektem s nevyřešenou historií.
Zámek Mníšek pod Brdy
text: Aleš Meduna
Líbí se vám atmosféra počátku 20. století, obdivujete krásnou historickou architekturu či chcete si zpříjemnit i zimní období návštěvou historického objektu? Pak by zámek Mníšek pod Brdy mohl být tou správnou volbou.
Mníšek pod Brdy leží jižně od Prahy. První písemnou zmínkou o hradu Mníšku pod Brdy je až zápis v zákoníku Karla IV. Maiestas Carolina z poloviny 14. století. Archeologické nálezy ukazují, že tu stála stavba o něco dříve, pravděpodobně na konci 13. či počátku 14. století. Nejspíše se jednalo o malý hrádek obklopený hradbou a příkopem, který ho odděloval od města. V zákoníku král Karel nařizuje, aby tvrz a městys Mníšek zůstal majetkem Koruny a nebyl zastavován. Historie a osud místa byly úzce spjat se zemskou stezkou, která spojovala Čechy s Bavorskem. Ta přinášela Mníšku čilý obchodní ruch. Od počátku 15. století již lze hovořit o městě s vlastním znakem, hrdelním právem a ambicí stát se městem královským. V roce 1487 na dobu více než 150 let získal Mníšek významný šlechtický rod pánů z Mitrovic. V polovině 17. století pak panství zakoupil zbohatlík a dobrodruh Servác Engel z Engelsflussu, který objekt přestavěl v aristokratickou rezidenci.
Tento šlechtic pocházel z Flander. Ve 20. letech 17. století se rodina přestěhovala do Prahy, kde zakoupila dům na Novém Městě. Při útoku Švédů na Prahu roku 1648 Servác obsadil Staroměstskou mosteckou věž a pomohl zabránit vpádu švédské armády do Starého Města. Následně byl povýšen do šlechtického stavu. Výsledkem přestavby se stal čtyřkřídlý komplex kolem téměř čtvercového dvora s trojicí šestibokých věží s cibulovými báněmi v nárožích. Křídla obrácená k městu mají raně barokní fasádu. V jižním křídle dominuje raně barokní portál. Severní křídlo dvora má otevřené přízemní arkády a nad nimi zasklený koridor. Přístup k zámku vede kovanou branou s kamennými kráčejícími lvy na bočních pilířích přes most zdobený koulemi a vázami.
Kromě rekonstrukce zchátralého zámku vybudoval Engel v Mníšku pod Brdy též vodovod, hospodu a pomáhal s opravou válkou poničených domů. Zemřel roku 1674 a je pohřben i s rodinou v kostele svatého Salvátora na Starém Městě v Praze.
Po pánech z Engelsflussu přišel do Mníšku zbožný rod Unwerthů. Ti zde nechali postavit nový barokní kostel a dokončili stavbu skaleckého areálu. Za jejich přispění je na Skalku uveden řád františkánů a byla zde postavena křížová cesta.
Po smrti Ignáce z Unwertha jej získali Pachtové z Rájova. Na počátku 20. století zámek vyhořel a další majitel Theodorich Kast z Ebelsbergu jej v letech 1909-1911 zrekonstruoval pod vedením pražského stavitele Matěje Blechy, k úpravám došlo i v zámeckých interiérech. Po druhé světové válce byl zámek v Mníšku pod Brdy zkonfiskován, značná část zařízení zničena a památka sloužila potřebám ministerstva vnitra k ukládání citlivých archivních fondů. V roce 2000 došlo k jeho vyklizení a postoupení Národnímu památkovému ústavu, který zahájil nákladnou celkovou rekonstrukci objektu.
Zámek nabízí dva základní průvodcovské okruhy. První představuje jedenáct reprezentativních historických prostor věnovaných bydlení drobné šlechty na počátku 20. století. Návštěvníci prochází zimní jídelnou, kaplí, velkou jídelnou, knihovnou, zavítají do loveckého salonu a dalších místností. Druhý okruh představuje soukromé pokoje, ve kterých poslední majitelé Kastové každodenně pobývali. Dětské pokoje, ložnice či koupelny jsou zařízeny do nejmenších detailů. Zámek je přístupný o víkendech od 11 do 15 hodin.
Zámek Kynžvart
text: Vladimíra Holmanová
Zámek Kynžvart stojí nedaleko Lázní Kynžvart v západních Čechách. Jeho počátky jsou spojeny s hradem na skalním ostrohu nad údolím, založeným pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. V údolí pod hradem byl mezi lety 1585–1597 postaven renesanční zámek; z tohoto období se dochovaly stavební fragmenty integrované v pozdější přestavbě. Po třicetileté válce připadlo panství v 17. století rodu Metternichů, kteří v následujících staletích proměnili objekt v reprezentativní sídlo. Nejvýraznější proměnu zámku znamenala empírová přestavba v letech 1820–1836 pod vedením kancléře Klemense von Metternicha. Za účasti architekta Pietra Nobileho vzniklo prostorné klasicistní sídlo používané jako letní rezidence a místo diplomatických hostin. Realizace plánů nebyla nijak levná. V roce 1822 poskytl Metternichovi bankéř Salomon Rothschild osobní půjčku 900 tisíc zlatých (tj. cca 45 mil. EUR) s pětiprocentním úrokem splatnou na 15 let. Výhodná půjčka se bankéři vyplatila, o šest dní později dostalo všech pět bratří Rothschildů dědičný titul rakouských svobodných pánů. V roce 1828 Metternich inicioval založení zámeckého muzea, kde shromáždil rozsáhlé sbírky: zámeckou knihovnu evropského významu, kabinet kuriozit, daguerrotypie, mince, zbraně, umělecké předměty a množství portrétních relikvií. Po roce 1945 byl zámek znárodněn; přestože sbírky zůstaly většinou zachovány, objekt v druhé polovině 20. století chátral a v 70. letech byl částečně uzavřen. Rozsáhlá obnova začala až později a po několika etapách rekonstrukcí byl zámek po dlouhých opravách opět zpřístupněn veřejnosti kolem přelomu tisíciletí. Náročná obnova byla oceněna i mezinárodními organizacemi za péči o kulturní dědictví. Areál zámku je obklopen velkým anglickým parkem, vzniklým při empírové úpravě parku podle koncepce tehdejších tvůrců. Kompozice využívá osy a průhledy k panským rybníkům a místním potokům. Dnes je Státní zámek Kynžvart spravován Národním památkovým ústavem; návštěvníci se mohou zúčastnit komentovaných prohlídek interiérů i expozic, které představují Metternichovy sbírky a historii místa. Zámek je též vnímán jako paměťové místo evropské diplomacie 19. století a získal mezinárodní pozornost za svou historickou i kulturní hodnotu. Návštěvníci dnes najdou v nabídce různé okruhy s průvodcem, expozice muzea, komentované prohlídky parku a vzdělávací programy pro školy i veřejnost.
Zřícenina hradu Mitrov
text: Vladimíra Holmanová
Zřícenina hradu Mitrov se nachází na skalnatém ostrohu nad říčkou Bobrůvkou, asi dva kilometry jihovýchodně od obce Strážek na Vysočině. Hrad vznikl pravděpodobně koncem 13. století, kdy jej založili potomci Demetera z Bukové, a zpočátku nesl název Dimitrov. První písemná zmínka pochází z roku 1358, kdy se po něm psal Bohuslav z Mitrova. V roce 1365 hrad získal markrabě Jan, později zde působil purkrabí Dobeš. Roku 1407 přešel hrad do držení Hlaváčka z Ronova, který se psal po Mitrovu, a o několik let později jej prodal Vilému z Pernštejna. Pernštejnové drželi Mitrov až do konce 16. století, ale hrad už tehdy ztratil svůj význam a postupně chátral. V urbáři z roku 1588 je již uváděn jako pustý. V dalších staletích se stal součástí panství Mitrovských z Nemyšle, poté Šimona Kratzera ze Schönsperku a Hanuše Jakuba Magnise. V 17. století hrad definitivně zanikl a jeho areál zůstal opuštěn. Dispozice hradu byla dvoudílná – jádro a předhradí oddělené příkopem a hradbou. Dochovalo se torzo hranolové věže, zbytky hradeb, rozvaliny paláce a hluboké příkopy s valem. Částečně je patrné i gotické schodiště do sklepení a stopy po parkánu, který obklopoval jádro. Lokalita je dnes volně přístupná, leží na modré turistické trase a nachází se v nadmořské výšce kolem 440 metrů. Z místa se otevírá malebný výhled do údolí Bobrůvky, které je součástí přírodního parku. Hradní areál je oblíbeným cílem turistů, kteří vyhledávají klidné a romantické prostředí mimo hlavní turistické trasy. Přístup je možný pěšky z obce Strážek nebo Věžná, parkování je možné v okolí. Dnes je Mitrov vnímán jako významná archeologická a historická památka, která dokládá vývoj šlechtických sídel na Českomoravské vrchovině. Návštěvníci zde mohou vnímat autentickou atmosféru středověkého hradu a představit si, jak vypadalo sídlo drobné šlechty před více než šesti sty lety
Lovecký zámeček Chaloupky
text: Vladimíra Holmanová
Nachází se u osady Nové Brtnice v katastru Kněžic v okrese Jihlava. Původně vznikl v 17. století přestavbou starší hájovny členy italského rodu Collalto, kteří získali brtnické panství po konfiskaci majetku Albrechta z Valdštejna po skončení třicetileté války. V polovině 18. století v okolí zámečku vznikla osada Chaloupky, později známá jako Nová Brtnice, a tento název se přenesl i na zámeček. Po vybudování nového loveckého zařízení nazývaného Aleje se Chaloupky opět proměnily na hájovnu a sídlo lesních správců. Po druhé světové válce byl zámek zkonfiskován a převeden do správy státních lesů, v 60. letech 20. století byl bývalým majitelům vyplacen. V roce 1993 objekt pronajala Lesům České republiky místní odbočka Českého svazu ochránců přírody, která o rok později zámek odkoupila a proměnila ho v ekocentrum pro výchovu a vzdělávání v přírodě. Areál dnes spravuje obecně prospěšná společnost Chaloupky, o.p.s., a mezi lety 2002 a 2004 prošel rekonstrukcí s rozšířením. Dnes slouží zámek jako multifunkční centrum s přírodovědnou laboratoří, turistickou základnou, statkem, zahradou, ruční dílnou, konferenčním a divadelním sálem. Cílem je nabídnout zážitkovou ekologickou výchovu pro školy i veřejnost. Součástí areálu je ukázková zahrada s okrasnou částí, bylinkami, malým rybníčkem, vrbovým altánem, pěstebními záhony, skleníkem, květinovou loukou, ovocným sadem s včelami a domácími zvířaty. Okolím zámku vede lesní naučná stezka Chaloupky dlouhá cca 8,5 km se šesti zastaveními.
