Hrad Český Šternberk
text: Vladimíra Holmanová
Hrad Český Šternberk byl založen Zdeslavem z rodu Divišovců v letech 1241–1242 na vysokém skalnatém ostrohu nad řekou Sázavou. Od počátku nese jméno po rodovém erbovním znamení – zlaté osmicípé hvězdě. Zdeslav přijal příjmení ze Šternberka a hrad se stal rodovým sídlem, které Sternbergové drží téměř nepřetržitě už osm století. Ve 14. století prošel hrad rozsáhlejší gotickou přestavbou, která posílila jeho obranné schopnosti a rozšířila obytné prostory. Roku 1467 byl dobyt vojsky krále Jiřího z Poděbrad, poté následovala rekonstrukce a posílení opevnění. Během husitských válek zůstal hrad mimo přímé obléhání, ale jeho majitel, Petr ze Šternberka padl v bitvě pod Vyšehradem roku 1420. V 16. století byly interiéry přizpůsobeny renesančním potřebám, přibyly hospodářské budovy a záměrně se zvyšoval komfort šlechtického sídla. Po třicetileté válce, v polovině 17. století, proběhla významná raně barokní úprava interiérů. Výzdoba pochází z dílny italského štukatéra Carla Brentany a dodnes patří k cenným památkám hradu. V 18. století došlo k další úpravě areálu – vznikl malý zámek, vyhlídková terasa a barokní most se sochami světců, které tvoří malebný přístup k hradu. Po vymření jedné větve rodu změnil hrad několikrát majitele, ale v roce 1841 jej Sternbergové znovu získali a začali jej zvelebovat. Na počátku 20. století prošel hrad modernizací: zavedlo se elektrické osvětlení, gravitační vodovod a interiéry byly doplněny cenným mobiliářem a uměleckými díly, často převezenými z Vídně. V roce 1923 byla v jižní věži zřízena kaple svatého Jiří. Za druhé světové války spravovaly hrad německé úřady. Po válce byl vrácen Sternbergům, ale roku 1949 znovu zestátněn. Jiří Sternberg však mohl na hradě setrvat jako správce až do své smrti v roce 1965. Po roce 1992 byl hrad navrácen jeho synovi Zdeňkovi v restituci a zůstává v rodinném vlastnictví dodnes. Dnes je Český Šternberk jednou z nejvýznamnějších šlechtických památek v Čechách a je otevřen veřejnosti. Nabízí prohlídkové okruhy s bohatě zařízenými místnostmi, obrazárnou, knihovnou i sbírkou rodových portrétů. Český Šternberk tak spojuje středověkou pevnostní architekturu, barokní eleganci i moderní historii a zůstává živým symbolem šlechtické tradice v srdci Posázaví.
Hrad Loket
text: Aleš Meduna
K nemnoha českým hradům, které jsou přístupné celoročně, patří Loket. Hrad měl bohatou historii. Hostil mnohé české krále, často byl zastavován, byl obléhán vojsky a stal se vězením. Dnes patří městu Loket a znovu získal svoji krásu.
Proč název Loket? Je odvozen od charakteristického tvaru řeky, která zde vytváří oblouk připomínající lidský loket. Pro svoji strategickou polohu byl označován jako „klíč ku Království českému“. Hrad i město leží v hlubokém údolí Ohře. Ačkoliv první dochovaná písemná zmínka o Lokti pochází z roku 1234; hrad zde vznikl patrně dříve. Za zakladatele jsou považováni buď český král Vladislav I., nebo služebníci císaře Friedricha I. Barbarossy, kteří oblast osidlovali z německých zemí. Král Přemysl Otakar II. v okolí Lokte zřídil manský systém a jednotlivá manství propůjčil drobným šlechticům s povinností vojenské služby na hradě. Leníci mohli tyto statky odkazovat jen svým příbuzným. Sám Přemysl Loket navštívil, stejně tak jeho otec, král Václav I. A nejen oni. Za vlády Jana Lucemburského zde pobývala královna Eliška Přemyslovna se svými dětmi. V důsledku rozkolu manželů král Jan Lucemburský obsadil roku 1319 hrad vojenskou posádkou, Elišku poslal do Mělníka a syna Václava (pozdějšího krále Karla IV.) tu dokonce nechal uvěznit. Karel však na Loket nezanevřel, často jej navštěvoval. S jedním takovým pobytem souviselo i založení našeho prvního lázeňského města, Karlových Varů.
Za Václava IV. došlo k přestavbě hradu i k vybudování kompletního opevnění města. K nejstarším částem hradu patří markrabský dům. Jedná se o dvoupatrovou budovu, kde sídlili nejvyšší činitelé krajské správy. Hlavní hradní věž je čtvercová, třípatrová budova ze žulových bosovaných kvádrů. Na jihovýchodní straně je polokruhová bašta, která má z dvorské strany jedno poschodí. Za husitských válek byl Loket jednou ze základen nepřátel husitů v kraji. Husité hrad neúspěšně obléhali, císař Zikmund zastavil město s hradem a další panství Kašparu Šlikovi. K druhé velké přestavbě a rozšíření hradu došlo v době Šlikovské (1434-1547). Šlikové se snažili především přebudovat starý gotický hrad na pohodlnější stálé sídlo. Byly postaveny velké sálové prostory ve východním křídle hradu, kde byly umístěny stáje a jiné hospodářské budovy, a palác s gotickým arkýřem a cennými gotickými freskami. Dále byla postavena kaple a hejtmanský dům. Na dvorské straně se nacházela studna, odkud se voda rozváděla štolou do podhradí.
V roce 1551 propůjčil král Ferdinand I. Loket s dalšími bývalými šlikovskými panstvími pánům z Plavna, ale kvůli jejich špatnému hospodaření jim Loket odňal a propůjčil loketským měšťanům. Na přelomu 16. a 17. století zde byl vězněn významný představitel katolické šlechty a nejvyšší hofmistr království Jiří z Lobkovic. Zde také roku 1607 zemřel.
Na konci třicetileté války (1618-1648) bylo město vypleněno Švédy a význam hradu upadl. Souviselo to se zrušením manského systému, město začalo používat hrad pro hospodářské účely a roku 1792 tu bylo zřízeno vězení. Při tom došlo k bourání některých částí hradu. Jako vězení hrad fungoval až do roku 1948. Roku 1992 se vrátil do majetku města a Loket získal svou dávnou krásu. Právem vzbuzuje zájem tisíců návštěvníků. Hrad je v říjnu otevřen denně od 9 do 17 hodin, v listopadu pak od 9 do16 hodin. Co můžete na hradě spatřit? Starobylý nábytek, loketskou lékárnu, dřevěné plastiky, ve sklepení je umístěna expozice útrpného práva, dále výstavu historických zbraní, vzácné pozdně gotické malby, které byly odkryty v 90. letech minulého století. Hradním expozicím pak kraluje sbírka porcelánu, jež odkazuje na slávu loketské porcelánky, jedné z nejstarších a nejvýznamnějších u nás.
Porcelánka byla založena bratry Haidingerovými roku 1815. Továrna se začala i přes počáteční potíže rychle rozvíjet, takže již v roce 1823 zaměstnávala téměř 200 lidí. Vyráběla široký sortiment zboží – velké jídelní, čajové a kávové servisy, ozdobné ručně malované koflíky, figurky i lékárnické nádoby. Od samého počátku značkovala své výrobky znakem města – obrněnou paží s mečem. Po polovině 19. století, s nástupem druhého rokoka, produkce ustoupila komerčním zájmům. V roce 1918 byla porcelánka začleněna do koncernu EPIAG, roku 1945 pak došlo ke znárodnění. Výroba tu definitivně skončila v roce 2006.
Na hradě si můžete též prohlédnout proslulý, nejstarší zdokumentovaný český meteorit, který spadl na naše území. Údajně byl náhodou vyorán roku 1400, podle jiné teorie spadl přímo na nádvoří hradu. Již od počátku přitahoval pozornost obyčejných lidí i učenců. Díky zájmu vědců byl v 18. století rozřezán na několik kusů a rozdán do některých přírodovědných muzeí. Z původní váhy cca 107 kilogramů zůstal na hradě jen fragment, který váží zhruba 15 kilogramů. O meteorit se velmi zajímal i básník J. W. Goethe, jenž Loket a okolí s oblibou navštěvoval. V jednom dopise si povzdechl: „V Lokti je velmi pozoruhodný zbytek meteoritického železa. Věčná škoda, že tak drahocenný přírodní produkt se rozřezává na kusy, jako kdyby někdo chtěl rozdělovat velký diamant, aby se oň podělil, nebo podle Šalamounského rozsudku, jako by rozpůlené dítě bylo stále ještě kojencem.“ Podle pověstí je však pravda jiná. Jedná se o potrestané loketské purkrabí, kteří se zle chovali ke svým poddaným. Ať už se vypravíte na Loket kvůli kráse hradní architektury či jen ze zájmu o nevšední zážitky, nebudete litovat.
Červený Újezd: hrad a muzeum
text: Vladimíra Holmanová
Hrad Červený Újezd je moderní novostavba koncipovaná jako archivní a výukový areál venkovské historie. Vznikl na začátku nového tisíciletí v malebné obci u Prahy jako účelové dílo spojující filantropii majitele sbírky s touhou návštěvníky vtáhnout do atmosféry dávného venkovského života. Výrazná architektura stylizovaná do podoby šlechtického sídla vybízí k zamyšlení nad tím, jak se v minulosti utvářela venkovská obydlí a hospodářské stavby. Interiéry ukrývají výjimečnou sbírku lidového umění, nářadí, domácí výbavy a předmětů každodenní potřeby od 17. až po počátek 20. století, unikátní svou věrností a rozsáhlým chronologickým rozpětím.
Expozice je nastavena tak, aby nejen dokumentovala materiální kulturu, ale také probouzela emoce a poetiku minulého času – návštěvníci se mohou setkat s předměty, které v rukou svých předků sloužily k práci, rodinným svátkům i dobru, a najít v nich kus sebe i našeho společného venkovského dědictví. Celý prohlídkový okruh je veden průvodcem, který návštěvníky provede detailně vybavenými místnostmi a přiblíží souvislosti z každodenního života, řemesel, domácí výroby a společenské struktury venkovské komunity. Délka prohlídky je optimálně navržena, aby byla přístupná rodinám i školám a zároveň neztratila hloubku sdělení. Okolí hradu je rozšířeno o tematickou zahradu s funkcemi skanzenu – replikou větrného mlýna, sušárnou chmele, zvonicí, vinnými sklepy a dalšími objekty, které doplňují dojem z autentického venkovského prostředí. Tyto doplňkové stavby často umožňují vstup do vnitřních prostor, čímž se návštěva přemění ve skutečnou cestu časem – od práce na poli přes společenské chvíle až po úspornost samovýroby. V areálu najdete i stylově řešenou krčmu připomínající historickou hospodu, kde se podávají tradiční krajová jídla a která slouží jako společenské zázemí pro víceúčelové akce, svatební hostiny či rodinná setkání.
Celý komplex klade důraz na kombinaci edukace, zážitku a komerčního provozu s ohledem na péči o expozice a komfort návštěvníků. Otevírací doba i ceny jsou navrženy tak, aby byly přijatelné pro širokou veřejnost, s možností slev pro děti, studenty a osoby se zdravotním postižením. Pro větší skupiny je doporučená předchozí rezervace, protože kapacita i zážitek pro průvodce se tak nejlépe udrží. Areál není plně bezbariérový, což je nutné při plánování návštěvy zohlednit. Platba na místě probíhá převážně v hotovosti, což je důležitá informace pro návštěvníky, kteří dávají přednost bezhotovostním možnostem. Hrad Červený Újezd tak představuje unikátní projekt, kde se historická rekonstrukce snoubí s podnikatelskou iniciativou, muzejním posláním i kulturně společenskou funkcí.
