Vodní tvrz Jeseník
text: Vladimíra Holmanová
Vodní tvrz Jeseník v centru města Jeseník na Zámeckém náměstí je jednou z nejvýznamnějších památek regionu a její dějiny sahají hluboko do středověku. Úplný počátek stavby není sice přesně doložen, nicméně archeologické a historické výzkumy ukazují, že na místě tvrze stála již na konci 13. století obytná věž či podobný objekt, který patřil k ranému osídlení této oblasti. Vznik města Jeseník (dříve Frývaldov) v relaci k tomuto objektu ukazuje, že tvrz byla od počátku součástí ochrany a správy panství. Ve 14. – 15. století se tvrz rozšířila. Dochované zprávy uvádějí, že v roce 1374 je objekt písemně zmiňován jako „fortalicio“ (pevnost či tvrz) a kolem přelomu 15. a 16. století proběhla větší přestavba: původní obytná věž byla zbořena a na jejím místě vyrostl větší trojkřídlý areál se dvěma obytnými křídly. Tvrz byla obklopena mohutnou obvodovou zdí, vnější vodní příkop či dokonce vodní příkopy a kamenný či dřevěný most vedl ke vstupu. Objekt sloužil nejen jako sídlo správy panství, ale i jako obranný prvek. Od roku 1547 byla tvrz v majetku biskupů vratislavských, kteří ji využívali jako správní centrum dominia. V průběhu 17. století ztratila tvrz primárně obranný význam a více se orientovala na správu a reprezentaci. Roku 1727 postihl město rozsáhlý požár, který zasáhl i tvrz – následně byla budova v letech přibližně 1738–1745 přestavěna v podobě bližší zámku: přibylo patro, byla změněna okna, upraveny některé části zdiva a věž u vstupu přišla o dvě horní patra. V této upravené podobě se dochova-la dodnes. V 19. století a zejména s koncem feudálního režimu objekt ztratil význam sídla vrchnosti a proměnil se ve správní budovu panství. Po druhé světové válce, v roce 1945, přešel celý areál do užívání státu. V současnosti v budově sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka, které zde provozuje několik stálých expozic: dějiny a archeologie regionu, fauna a flóra Jesenicka, expozici o čarodějnických procesech v 17. století a další tematické části. Muzeum tím vhodně spojuje historickou architekturu se vzděláváním a návštěvníci si mohou prohlédnout jak samotnou stavbu, tak její expozice. Vodní tvrz tak představuje bohatě vrstvený objekt: od středověké věže přes renesanční či raně novověkou úpravu až po dnešní užití jako muzeum a centrum kulturního života. Je to místo, které spojuje architekturu, historii i přírodu Jesenicka a nabízí zajímavý cíl pro návštěvníky všech věkových skupin.
Hrad Křivoklát
text: Vladimíra Holmanová
Hrad Křivoklát patří mezi nejvýznamnější a nejstarší královské hrady v Čechách. Stojí v malebném údolí Rakovnického potoka, obklopen hlubokými křivoklátskými lesy, které byly odedávna oblíbeným loveckým revírem českých panovníků. Počátky hradu sahají do 12. století, kdy zde nechali Přemyslovci postavit menší lovecké sídlo. V době vlády krále Přemysla Otakara II. byl Křivoklát přestavěn na rozsáhlý gotický hrad, který se stal jedním z nejvýznamnějších sídel českého království. Za vlády Václava IV. a později Vladislava II. Jagellonského byl hrad dále rozšiřován a zdoben. Právě tehdy získal svou současnou podobu s velkolepým horním hradem, kaplí, palácovými sály a bohatou sochařskou výzdobou. Křivoklát se stal oblíbeným místem odpočinku i reprezentace, ale zároveň i vězením pro osoby nepohodlné královské moci. V jeho temných zdech byli v různých obdobích drženi například významní šlechtici, alchymisté i vědci, mezi nimi i anglický učenec Edward Kelley. Hrad byl několikrát těžce poškozen požáry – největší z nich vypukl roku 1826 a zničil velkou část palácových budov. Požár vedl k rozsáhlé obnově, kterou provedl rod Fürstenbergů, tehdejší majitelé panství. Ti zachovali historickou podobu hradu, opravili kapli, knihovnu i věž a tak přispěli k tomu, že Křivoklát zůstal jedním z nejlépe dochovaných gotických hradů u nás. Roku 1929 přešel hrad do vlastnictví státu a byl postupně otevřen veřejnosti. Dnes je Křivoklát národní kulturní památkou spravovanou Národním památkovým ústavem. Návštěvníci mohou na hradě obdivovat královský sál, hradní kapli Panny Marie, rozsáhlou knihovnu obsahující na 52 tisíc svazků, věž s výhledem do okolí i muzeum se sbírkami loveckých zbraní, obrazů a gotických plastik. Proslulá je i expozice středověkého vězení a mučírny, která připomíná drsnou stránku historie hradu. Křivoklát se stal také vyhledávaným místem filmových štábů. Díky své zachovalosti a malebné poloze se stal kulisou pro mnoho známých českých i zahraničních filmů a pohádek. Natáčely se zde napříkladfilmy Noc na Karlštejně, Jak se budí princezny, Třetí princ, Tři veteráni, Anděl páně, ale i některé zahraniční produkce, například Johanka z Arku či seriály inspirované středověkými dějinami. Atmosféra hradu, jeho vysoké věže, hradby i okolní lesy vytvářejí ideální prostředí pro pohádkové i dobrodružné příběhy. Jedna z pověstí praví, že do křivoklátských lesů zabloudil slavný loupežník Babinský. Prý přišel ukrýt svůj poklad. Poté, co Babinského pánové zajali a mučili, aby zjistili, kde poklad ukryl, jim Babinský zalhal, že poklad je zakopaný pod třetím vrškem mezi Lány a Křivoklátem. Zatímco páni marně poklad hledali, Babinský se dostal z okovů a z hradu utekl. Křivoklát je nejen významnou historickou památkou, ale i živým kulturním centrem. Pořádají se zde koncerty, divadelní představení, historické slavnosti a výstavy. Každoročně přitahuje tisíce návštěvníků, kteří zde nacházejí spojení historie, romantiky i krásy české krajiny. Hrad, jehož stěny pamatují téměř devět století českých dějin, zůstává symbolem královské slávy i vytrvalosti a patří k nejcennějším pokladům našeho národního dědictví.
Hrad Krakovec
text: Vladimíra Holmanová
Hrad Krakovec se nachází v malebném údolí nedaleko Rakovníka, na skalnatém ostrohu nad soutokem Šípského a Krakovského potoka. Patří mezi nejvýznamnější ukázky pozdně gotické architektury v Čechách a vznikl v době vlády krále Václava IV. kolem roku 1381. Jeho zakladatelem byl Jíra z Roztok, tehdejší purkrabí hradu Křivoklátu, který si nechal postavit honosné sídlo odpovídající postavení šlechtice královského dvora. Krakovec nebyl typickou vojenskou pevností, ale spíše pohodlným a reprezentativním obydlím, což dokládá jeho lehká obrana a především rozsáhlé obytné prostory s velkými okny, arkýři a klenutými sály. Unikátní je zejména hradní kaple vystupující z vnějšího zdiva, která patří k nejkrásnějším ukázkám církevní architektury té doby. Hrad proslul také tím, že zde v roce 1414 nalezl útočiště mistr Jan Hus, než se vydal na cestu do Kostnice. Po jeho odchodu Krakovec ztratil původní význam a v průběhu 15. a 16. století měnil své majitele. Později přešel do rukou významných rodů, mimo jiné Kolovratů a Lobkoviců. S postupem času však hrad chátral a po požáru, který ho v roce 1783 těžce poškodil, byl definitivně opuštěn. Od té doby se proměnil v romantickou zříceninu, která přitahovala pozornost malířů, spisovatelů i návštěvníků. V 19. století došlo k několika nešťastným zásahům, kdy byla část zdiva rozebrána a východní křídlo bylo dokonce strženo. Naštěstí se dochovala značná část původních konstrukcí, takže i dnes lze rozpoznat původní dispozici hradu s palácem, nádvořím a hospodářským zázemím. Ve 20. století se Krakovec stal předmětem zájmu památkové péče. Byly provedeny základní záchranné práce a v druhé poloviněstoletí také první rekonstrukce, které měly zabránit dalšímu chátrání. Postupně byl areál zpřístupněn veřejnosti a doplněn o dřevěný most, jenž nahradil původní padací konstrukci. Dnes je hrad ve správě Národního památkového ústavu a je kulturní památkou chráněnou státem. Návštěvníci zde mohou absolvovat prohlídky s výkladem o historii i architektuře, účastnit se kulturních akcí, koncertů nebo tradiční Husovy pouti. Krakovec je rovněž známý z české filmové tvorby, mimo jiné z pohádky „Princ a Večernice“ nebo z dětského filmu „Ať žijí duchové“. Díky své poloze uprostřed klidné krajiny Křivoklátska působí hrad dodnes romanticky a přitažlivě. Je symbolem dávné české historie, připomínkou doby mistra Jana Husa i ukázkou mistrovského stavitelství pozdního středověku. Pro návštěvníky nabízí nejen pohled do minulosti, ale i příjemné místo k odpočinku, kde lze v tichu naslouchat ozvěnám staletí.
Zámek Fryštát v Karviné
text: Vladimíra Holmanová
Zámek Fryštát v Karviné patří k nejvýznamnějším památkám Těšínského Slezska a jeho historie sahá do 14. století, kdy zde stával gotický hrad slezských Piastovců. Původní opevněné sídlo bylo v průběhu staletí přestavováno a po požáru na počátku 16. století získalo renesanční podobu. Jednou ze zajímavostí je, že když v roce 1749 dostal zámek do rukou irský šlechtic Mikuláš Taaffa z Carlingfordu, vypukla v roce 1766 selská vzpoura, jejímž výsledkem bylo dokonce vydání robotního patentu pro Slezsko. Zásadní proměna zámku nastala v 18. a 19. století, kdy panství převzali Larisch-Mngnichové a přetvořili Fryštát v elegantní klasicistní zámek s empírovými prvky a bohatou výzdobou. Rod využíval zámek jako své hlavní reprezentativní sídlo, doplněné velkým anglickým parkem, který později navázal na sousední zámecký areál Lázní Darkov. Zámek byl v následujících letech obýván synovcem hrabětem Jiřím Larischem, který zde velmi krátce pobýval se svou chotí Marií, neteří císařovny Alžběty (tzv. Sisi). Hraběnka Marie, zprvu oblíbenkyně císařovny, byla nechvalně a nepřímo spojována s tragédií smrti prince Rudolfa (následníka trůnu), který spáchal sebevraždu. Za hraběte Jindřicha hostil zámek mnoho význačných osobností, především následníka rakouského trůnu arcivévodu Ferdinanda ďEste, německého císaře Viléma II. a bulharského cara Ferdinanda. Hrabě Jan Larisch zastával funkci rakouského ministra financí a stal se dědičným členem panské sněmovny rakouské říšské rady. Po roce 1945 přešel zámek do vlastnictví státu a byl postupně zpřístupněn veřejnosti. Dnes jej spravuje statutární město Karviná a nabízí návštěvníkům prohlídko-vé okruhy zaměřené na šlechtické interiéry 19. století, historický nábytek, malířské sbírky i výzdobu, která se dochovala v autentické podobě. Zvláštností zámku je, že nebyl nikdy zásadně modernizován, takže působí dojmem neporušené šlechtické rezidence. V těsné blízkosti stojí také historická budova bývalého piaristického kláštera a kostel Povýšení sv. Kříže, které dotvářejí atmosféru původního městského centra Fryštátu. Návštěvníci však oceňují autentické prostředí. Zámek Fryštát dnes slouží jako kulturní a společenské centrum Karviné – pořádají se zde koncerty, výstavy, slavnostní akce i programy pro školy. Velkým lákadlem je navazující zámecký park, který je vyhledávaným místem k odpočinku. Fryštát tak spojuje bohatou historii slezské šlechty s moderním využitím a představuje jednu z mála památek Karviné, která se dochovala v původní podobě i přes zásadní proměny okolního města v době rozvoje hornictví.
