Zámek Fryštát
očima: Vladimír Holomanové
Zámek Fryštát v Karviné patří k nejvýznamnějším památkám Těšínského Slezska a jeho historie sahá do 14. století, kdy zde stával gotický hrad slezských Piastovců. Původní opevněné sídlo bylo v průběhu staletí přestavováno a po požáru na počátku 16. století získalo renesanční podobu. Jednou ze zajímavostí je, že když v roce 1749 dostal zámek do rukou irský šlechtic Mikuláš Taaffe z Carlingfordu, vypukla v roce 1766 selská vzpoura, jejímž výsledkem bylo dokonce vydání robotního patentu pro Slezsko. Zásadní proměna zámku nastala v 18. a 19. století, kdy panství převzali Larisch-Mönnichové a přetvořili Fryštát v elegantní klasicistní zámek s empírovými prvky a bohatou výzdobou. Rod využíval zámek jako své hlavni reprezentační sídlo, doplněné velkým anglickým parkem, který později navázal na sousední zámecký areál Lázně Darkov. Zámek byl v následujících letech obýván synovcem, hrabětem Jiřím Larishem, který zde velmi krátce pobýval se svou chotí Marií, neteří císařovny Alžběty (tzv. Sisi). Hraběnka Marie, zprvu oblíbenkyne císařovny, byla nechvalně a nepřímo spojována s tragédií smrti prince Rudolfa (následníka trůnu), který spáchal sebevraždu. Za hraběte Jindřicha hostil zámek mnoho význačných osobností, především následníka rakouského trůnu, arcivévodu Ferdinanda d’Este, německého císaře Viléma II. a bulharského cara Ferdinanda.
Hrabě Jan Larisch zastával funkci rakouského ministra financí a stal se dědičným členem panské sněmovny rakouské říšské rady. Po roce 1945 přešel zámek do vlastnictví státu a byl postupně zpřístupněn veřejnosti. Dnes jej spravuje statutární město Karviná a nabízí návštěvníkům prohlídkové okruhy zaměřené na šlechtické interiéry 19. století, historický nábytek, malířské sbírky i výzdobu, která se dochovala v autentické podobě. Zvláštností zámku je, že nebyl nikdy zásadně modernizován, takže působí dojmem neporušené šlechtické rezidence. V těsné blízkosti stojí také historická budova bývalého piaristického kláštera a kostel Povýšení sv. Kříže, které dotvářejí atmosféru původního městského centra Fryštátu. Návštěvníci však oceňují autentické prostředí. Zámek Fryštát dnes slouží jako kulturní a společenské centrum Karviné – pořádají se zde koncerty, výstavy, slavnostní akce i programy pro školy. Velkým lákadlem je navazující zámecký park, který je vyhledávaným místem k odpočinku. Fryštát tak spojuje bohatou historii slezské šlechty s moderním využitím a představuje jednu z mála památek Karviné, která se dochovala v původní podobě i přes zásadní proměny okolního města v době rozvoje hornictví.
Dnes vám přinášíme tip na méně známý empírový zámek Fryštát. Fryštát byl původně samostatným okresním městem s převážně německým obyvatelstvem, v polovině minulého století došlo k jeho spojení s městem Karviná. Město Fryštát bylo založeno někdy koncem 13. století těšínskými knížaty. Poprvé se uvádí v soupisu desátků vratislavského biskupství z roku 1305. Brzy se stal obchodním městem prvotního významu, neboť stál na důležité obchodní stezce z Uher do Slezska. Zámek je rezidencí části původního Fryštátského hrádku, který dal postavit slezský kníže Měšek I. z knížecího rodu Piastovců roku 1288. Fryštát se stal pro tento dynastický rod druhou rezidencí hned za Těšínem. V dubnu roku 1511 vypukl na hradě požár, který zničil i část města. Po požáru bylo zdejší knížecí sídlo ve dvacátých letech 16. století znovu vybudováno za knížete Kazimíra. Těšínští vévodové darovali město řadou výsad.
Další dědic, vévoda Bedřich Kazimír, si Fryštát příliš neoblíbil a vystavěl v sousedním Ráji nový zámek, kam také roku 1570 přesídlil. Vedl však nákladný život a panství zadlužil. Po jeho smrti muselo být fryštátské panství dáno do dražby. Roku 1572 jej koupil zemský hejtman Václav Cikán ze Slupska. Ten se sice podílel na celkovém rozkvětu panství rozvojem různých forem podnikání, například rybníkářství a pivovarnictví, zámek však neobnovoval. Od roku 1650 byli majiteli zámku a panství Gašínové z Gašína, kdy se zámek opět stal rodovým sídlem. Roku 1792 koupil Fryštát spolu se sousedním Rájem hrabě Jan Larisch-Mönnich. Tento rod již od 16. století sídlil na karvinském panství. Nový majitel tu začal investovat především do chovu ovcí. Larischové zastavěli vysoké zemské i dvorské úřady. Zámek byl přestavěn do empírové podoby a byl spojen s přilehlým katolickým kostelem v jeden stavební celek, přičemž kostel si zachoval svou gotickou podobu.
Před hlavní budovou zámku byl založen okrasný park, jehož střed zdobila kamenná kašna. K dalšímu zvelebení došlo v šedesátých letech 19. století za hraběte Jana, který zastával funkci rakouského ministra financí a stal se dědičným členem panské sněmovny. Hraběcí rodina přesídlila na nový novorenesanční zámek Solca. Za držení hraběte Jindřicha zámek hostil řadu významných osobností – například následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este či německého císaře Viléma II. Larischové vlastnili zámek až do jeho znárodnění roku 1945. Poté sloužil potřebám OKD a Městského národního výboru, část byla zbořena, jak bylo v této době obvyklé, byla rozkradena, rovněž došlo k řadě necitlivých zásahů. Od roku 1990 je ve vlastnictví města Karviná, po rekonstrukci byl pak roku 1997 zpřístupněn veřejnosti.
Zámek je otevřen celoročně a návštěvníci si mohou vybrat tři prohlídkové okruhy. První vede hlavní budovou zámku Fryštát a zahrnuje osmáct komnat. Druhý zahrnuje vedlejší budovu zámku – tzv. Lottyhaus – a provází patnácti komnatami. Třetí okruh představuje expozici českého umění 19. století ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Od roku 2024 je obohacen o výstavu nazvanou Hraběcí balada – Sto roků hornictví v umění.
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou
text: Vladimíra Holomanová
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou se nachází v srdci stejnojmenného města v jihozápadní Moravě a patří k nejrozsáhlejším barokním areálům v Evropě. Jeho počátky sahají do středověku, kdy zde stála tvrz už ve 13. století. K zásadní proměně došlo v první polovině 18. století za Jana Adama z Questenberka, který nechal původní renesanční sídlo přestavět na velkolepý barokní komplex. Architekti jako Prandtauer a později Franz Anton Pilgram vytvořili monumentální trojkřídlý zámek s dlouhými arkádami, bohatě zdobenými interiéry a rozlehlou zahradou ve viditelném francouzském stylu, která později plynule přechází do volné přírodní krajiny.
Neoddělitelnou součástí areálu je také monumentální kostel sv. Markéty, propojený se zámkem do jednotného architektonického celku. V 18. století se zámek stal významným kulturním centrem. Jan Adam z Questenberka zde udržoval slavný hudební provoz, v jehož rámci působili zpěváci, hudebníci i skladatelé. V zámeckém divadle a zahradách se konaly opery, koncerty a slavnosti, které patřily k nejvěhlasnějším v celé habsburské monarchii. Zámek měl i vlastní kapelu, jejímž kapelníkem byl také známý český skladatel František Václav Míča, který je autorem první české opery o založení města Jaroměřic.
Po zániku rodu Questenberků přešel zámek do vlastnictví rodu Waltscherenů, kteří se o něj starali až do roku 1945. Po konfiskaci se stal státním majetkem a začala jeho postupná obnova. Dnes je zámek spravován Národním památkovým ústavem a patří k nejnavštěvovanějším památkám na Moravě. Návštěvníci si mohou obdivovat reprezentační sály, zámeckou galerii, hudební salóny, historickou knihovnu i zámecký kostel. K nejzajímavějším místům patří také zámecká zahrada se sochami, dlouhou osou výhledů a vodními prvky, která tvoří jednu z nejkrásnějších barokních krajinářských kompozic v zemi. Každoročně se zde koná mezinárodní hudební festival Petra Dvořského, který navazuje na někdejší slavnou zámeckou kulturu. Zámek Jaroměřice nad Rokytnou tak představuje výjimečné dílo barokního umění, spojené s bohatou kulturní historií, a dodnes patří k nejpůsobivějším ukázkám aristokratické architektury v České republice.
Návštěvníci se během hodinové prohlídky prvního a druhého okruhu seznámí s vybavením šlechtických sídel v období 16. až 20. století. Nejvýznamnější jsou sbírky nábytek posledních majitelů zámku, kterými byli Larisch-Mönnichové. Pozornost upoutá iluzivní klasicistní výzdoba stěn a stropů, cenná je zámecká knihovna či soubor ručně vázaných koberců francouzské výroby.
Zřícenina hradu Říčany
text: Vladimíra Holomanová
Hrad Říčany, dnes romantická zřícenina uprostřed města Říčany nedaleko Prahy, byl založen ve 2. polovině 13. století Ondřejem z Všechrom, jehož rod byl později zván z Říčan. Rod pánů z Říčan byl významně spojen s panovnickým dvorem posledních Přemyslovců. Hrad vznikl jako pevná kamenná stavba na mírném ostrohu nad Mlýnským rybníkem a jeho podoba, zejména dochovaná obvodová zeď a zbytky věže, patří mezi nejstarší ukázky raně gotického hradního stavitelství v českých zemích.
Už ve 14. století byl hrad významným opěrným bodem šlechtické moci v kraji, ale husitské války přinesly zásadní zlom. Roku 1420 byl hrad obléhán husitským vojskem a byl těžce poškozen. Po tomto konfliktu již nebyl rozsáhle opraven a postupně se měnil v zanedbané sídlo. V 16. století se majitelé zaměřili spíše na hospodářské využití okolních statků a hrad postupně ztrácel význam. Po třicetileté válce byl už uváděn jako pustý a v 18. století se změnil v regulérní zříceninu. Kameny z jeho zdí byly v minulosti částečně rozebírány na stavby v okolí, což přispělo k jeho dnešní torzální podobě.
Na konci 19. století vzrostl zájem o památky a místní vlastivědné spolky iniciovaly první snahy o záchranu zbytků hradu. Systematická konzervace však začala až ve 20. století, kdy se hrad stal chráněnou kulturní památkou. V posledních desetiletích proběhly stabilizační práce zdiva, terénní úpravy a archeologický průzkum, který potvrdil stáří hradu i jeho raně gotické stavební prvky. Dnes je zřícenina volně přístupná a tvoří oblíbené místo pro krátké procházky a poznávání historie. Návštěvníci zde mohou vidět pozůstatky paláce, hradeb i části věže, z nichž se otevírá výhled na centrum Říčan.
Zajímavostí je, že ačkoliv se v lidovém podání objevují příběhy o tajných chodbách vedoucích od hradu k rybníku nebo směrem ke kostelu, oficiální prameny ani archeologické výzkumy jejich existenci nepotvrdily. Hrad Říčany dnes představuje důležitou připomínku středověkého osídlení celého regionu a ukazuje, jak vypadala raně gotická šlechtická sídla v době vrcholného středověku. Navzdory své torzální podobě patří k nejcennějším historickým památkám Středočeského kraje a zůstává živou součástí historie i identity města Říčany.
