text: Vladimíra Holmanová
Hrad Štramberk
Tyčí se na Zámeckém vrchu nad městem Štramberk v podhůří Beskyd a tvoří jeho výraznou dominantu. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1359, kdy jej nechali vystavět Benešovci. V druhé polovině 16. století, kdy byl hrad v majetku Žerotínů, prošel rozsáhlou renesanční úpravou. V areálech se následně střídali jezuité, kteří jej spravovali až do roku 1773. Po částečném zřícení přední části hradu v roce 1783 bylo zdivo rozebráno a využito jako stavební materiál pro domy v podhradí, což vedlo k postupné devastaci jeho zbytků. Teprve v roce 1899 začal Klub českých turistů se záchranou objektu, odkoupil zříceninu a započal úpravy vedoucí k zachování věže Trúba. V letech 1901–1903 byla samostatná válcová věž, vysoká čtyřicet metrů, zastřešena a upravena na rozhlednu podle návrhu architekta Kamila Hilberta. Dnes je hrad Štramberk veřejnosti přístupný. V areálu se nachází malá historická expozice, galerie a stylová hospůdka, a každoročně se konají večerní prohlídky, historické slavnosti, koncerty a šermířská vystoupení. V lednu 2023 se hrad proměnil v kulisu hollywoodského akčního filmu „Ballerina“, kdy bylo na místě trasy filmařských štábů rozmístěno technické zázemí, umělý sníh i exteriéry pro horské scény. Pod kopcem Kotouč, jenž je součástí hradištní krajiny, se rozprostírá město Štramberk proslulé také perníkovým pečivem Štramberské uši, jehož původ podle legendy sahá do roku 1241. Legenda praví, že po zatopení tatarského tábora prokopáním hráze vypustili Štramberští vodu na nepřátelské vojsko, v němž se poté našly vaky plné nasolených lidských uší, což inspirovalo tvar pečiva připomínajícího právě lidské ucho. Tradiční receptura se předává nepřetržitě z generace na generaci a od roku 2007 jsou Štramberské uši chráněným zeměpisným označením Evropské unie, čímž je zaručena jejich regionální autentičnost. Spojení historické pevnosti a unikátního gastronomického symbolu dělá ze Štramberka a jeho hradu mimořádné místo, kde se historie, kultura a legendy prolínají v každodenním životě místních i návštěvníků.
Zámek Liběchov
Je situovaný ve stejnojmenném městě nedaleko Mělníka ve Středočeském kraji, je významnou historickou památkou s bohatou historií sahající až do 14. století, kdy zde stála vodní tvrz. V 16. století byla přestavěna na renesanční zámek. V letech 1720–1730 proběhla barokní přestavba pod vedením architekta Františka Maxmiliána Kaňky, která zahrnovala rozšíření o zahradní křídlo. V roce 1811 získal zámek klasicistní podobu díky úpravám provedeným novým majitelem Jakubem Veithem a jeho synem Antonínem. V první polovině 19. století vlastnil panství a zámek průmyslník Antonín Veith, který byl mecenášem české kultury a přetvořil okolí zámku v romantický park s připomínkami slavné historie českého národa. V roce 1963 převzalo zámek Národní muzeum v Praze a po rekonstrukci v letech 1967–1976 zde zřídilo expozice asijských kultur. Roku 2002 byl zámek silně postižen povodní a až do roku 2023 byl veřejnosti nepřístupný. Od roku 2023 nabízí v sezóně komentované prohlídky interiérů i řadu zajímavých akcí. V současné době je zámek v rukách soukromého majitele. Zámecká zahrada je přístupná a jsou zde ke zhlédnutí například sochy Václava Levého a Matyáše Brauna. Zámek Liběchov se stal také místem pro filmaře. Objevil se v seriálu „Dobrodružství kriminalistiky“, filmu „Panenka s porcelánovou hlavičkou“, a také „Kameňák 4“ od Zdeňka Trošky.
Zřícenina hradu Jenštejn
Jenštejn je zřícenina gotického hradu, který se nachází v obci Jenštejn, přibližně šestnáct kilometrů severovýchodně od centra Prahy v okrese Praha-východ ve Středočeském kraji. Byl založen v první polovině 14. století římským královským notářem Jencem z Janovic, od jehož jména (Jencenstein) pochází i dnešní pojmenování hradu. Součástí původního opevnění byl vodní příkop a na skalnatém ostrohu vyčnívala válcová věž o průměru zdi téměř devět metrů, chráněná mohutnými kamennými zdmi a gotickým portálem. Po sporech Jana z Jenštejna s králem Václavem IV. byl hrad krátce držen královskou komorou, poté přecházel do držby nejrůznějších šlechtických rodů – Černiců z Kácova, Libických, Černohorských z Boskovic aj. Na počátku 17. století, za třicetileté války, objekt zpustl a byl dokonce zmiňován jako pustý již před rokem 1641. V roce 1773 po zrušení jezuitského řádu, který hrad spravoval, se část zdiva propadla a kamení z bývalých budov bylo rozebíráno místními vesničany na stavební materiál. Teprve v roce 1958 byl Jenštejn prohlášen kulturní památkou a v letech 1975–1977 podstoupil první fázi archeologického průzkumu, konzervace a zpřístupnění areálu veřejnosti. Dnes je zřícenina ve vlastnictví obce Jenštejn a spravována Regionálním muzeem Praha-východ, které v prostorách pod torzem věže instalovalo stálou expozici o životě na hradu a vzniku obce. V letní sezóně se pořádají komentované prohlídky, historické slavnosti a tematické výstavy, jež návštěvníkům přibližují každodenní život šlechticů i řemeslníků. Hrad Jenštejn se rovněž stal kulisou několika televizních dokumentů o středověkých sídlech, především v cyklech ČT o gotických hradech Čech a Moravy, a sloužil jako autentické prostředí pro natáčení dílů věnovaných gotické architektuře a archeologii. Přestože nebyl využit ve velkofilmech, jeho dramatické torzo a skalní podloží si získaly zájem filmařů dokumentárních žánrů.
