text: Aleš Meduna
Betlémy mají velice starou tradici a dnes si je neodmyslitelně spojujeme s vánočními svátky, podobně jako s ozdobeným stromečkem a dalšími tradicemi.
František z Assisi, který žil na přelomu 12. a 13. století, dostal nápad, jak oslavit narození Ježíše Krista originálně, a sice, aby se do něj mohli zapojit všichni bratři františkáni, děti i dospělí, kteří chodili poslouchat jeho kázání. O vánočních svátcích roku 1223 se tak odehrálo první představení živého betléma. František vybudoval symbolický chlév s jesličkami, do kterých položil na slámu sošku Jezulátka, k němu postavil živého vola, osla a společně se svými řeholními bratry františkány a lidmi oslavili noční mší svatou narození Spasitele. Vánoční pobožnost se záhy rozšířila do světa.
O rozšíření jesliček se zasloužili františkáni, ale i jezuité. Roku 1560 je doložen první betlém u nás, a sice v Praze v kostele sv. Klimenta. Obecné obliby se však betlémy dočkaly prostřednictvím kostelů, pro něž se vyřezávaly figury ze dřeva ve velkých rozměrech, někdy i v životní velikosti. Vystavování i předvádění betlémů a vánočních her zakázala svým dekretem Marie Terezie roku 1751, toto nařízení později zopakoval i její syn Josef II. Zákaz však oblibě betlémů nezabránil, naopak byl impulsem k další tvorbě. Obliba jesliček se tak přenesla z kostelů do bytů i vesnických chalup.
Některé kraje, zejména oblast Krkonoš, Jizerských a Orlických hor, Kralicko či Příbramsko, měly výrazné betlémové typy. Byly to často i několik metrů velké scenérie na dřevěných podstavcích se speciálně tvarovaným papírovým pozadím ve tvaru skal, pokrytých mechem. K betlému náleželo velké množství dílků. Zahrnovaly vlastní jesličkové scény, tj. jeskyni nebo přístřešek chléva se Svatou rodinou, vzadu volek a oslík. Nad jesličkami visela hvězda kometa a připevněn je anděl „Gloria“. U jesliček jsou shromážděni první svědkové Božího narození – pastýři s ovcemi, následují dárci různých druhů – někteří oblečeni do antických šatů, jiní v domácím kroji – s vánočkou, košíkem vajec či jablek, zajícem či srncem na tyči s nádobami na mléko, med atd.
Některé betlémy se rozrostly o další postavy z vesnického života, jsou zde známá a různě obměňovaná témata – muži řezající dříví, poustevník zvonící na zvonek kapličky, muzikanti hrající na různé hudební nástroje. Ve venkovské světnici byl betlém vždy ústředním objektem. Stavěl se dosti dlouho, někdy i čtrnáct dní. K betlému se také původně nadělovaly malé dárky. Ve světnici byl umístěn až do Hromnic, tedy až do 2. února.
A kdo neuměl vyřezávat, ten si zkrátka vybral jiný materiál – třeba papír, vosk, plátno, pálenou hlínu nebo těsto. Zvláštností českého betlémářství jsou také skříňkové betlémy. Koledníci s nimi putovali od domu k domu a lidem hrávali vánoční hry.
V holešovickém kostele svatého Antonína v Praze vypadá betlém jako scéna ze Smetanovy Prodané nevěsty, a to včetně chodských krojů, stavení a Domažlic v pozadí. Unikátní jesličky tu mají domov již sto let.
V kostele Panny Marie Andělské na Loretánském náměstí v Praze bývá vystavený barokní betlém z poloviny 18. století. Postavy v životní velikosti mají na sobě skutečné šaty. Tváře jsou ze dřeva, těla ze slámy.
Co do velikosti ale těžko mohl některý betlém překonat Betlém u Kuksu, přírodní galerii barokních soch a reliéfů od barokního mistra M. Brauna a jeho žáků, který vznikl na podnět hraběte F. A. Šporka, jenž zde vytvořil místo pro procházky a meditace.
Mezi unikáty patří bezesporu Proboštův betlém, který je umístěn v Třebechovicích pod Orebem. Všechny složky tvoří jednotně vyvážený celek. Sám o sobě je mimořádný svými rozměry – 7 metrů dlouhý, 3 metry široký a 1,8 metru vysoký. Skládá se z více než 2 000 vyřezávaných dílů. Figurky jsou 10–20 cm vysoké. V celém betlému jich je 180 bez pohybu, 120 figur je připevněno na řetězových pásech, 51 figur napodobuje lidi při jejich každodenní práci. Z dalších 1 531 předmětů jsou zde stromy, stavby, stroje, hudební nástroje, řada figur zvířat, přírodní útvary atd. Na jednotlivé části mechanizmu bylo použito kromě dřeva habrového a dubového také tvrdé dřevo dovezené z Afriky. Tvůrce betlému, Josef Probošt, se narodil 1849 v Třebechovicích, vyučil se truhlářem. K dílu pozval řezbáře Josefa Kapuciána, betlém vznikal více než čtyřicet let a dnes je prohlášen za národní kulturní památku. Unikátní dílo lze zhlédnout v Muzeu betlémů v Třebechovicích.
Mezi významná centra betlémářské tradice patří město Třešť. Ve stálé expozici v domě J. A. Schumpetera si můžeme prohlédnout výstavu betlémů. Od Štěpána do Hromnic lze navštívit některé třešťské rodiny, které každým rokem zpřístupňují své jesličky v rámci tzv. Betlémské cesty.
Za největším lidovým mechanickým betlémem na světě, který je dokonce zapsán v Guinessově knize rekordů, se musíme vydat do Jindřichova Hradce. Zde se nachází Krýzovy jesličky. Jejich tvůrce Tomáš Krýza, jindřichohradecký punčochářský mistr, vytvářel velkolepé dílo více než šedesát let.
Betlémy se staly již nedílnou součástí vánoční atmosféry a obohacují sváteční klid a pohodu.
Použitá literatura:
Langhammerová: Lidové zvyky, 2004.
