text: Aleš Meduna
Masopust patří k nejznámějším a dosud stále živým tradicím, které se mnohdy v nezměněné podobě dochovaly dodnes. Masopustní období není přesně vymezené. Začíná 7. ledna, po svátku Tří králů, ale uzavírá se v různém datu na masopustní úterý, v den před Popeleční středou, stanovenou na počátek velikonočního půstu. Z hlediska kalendáře je to převážně část ledna a února. Jedná se o zvláštní období, kdy ještě vládne zima, ale ve vzduchu je již příslib jara. Slovo masopust je doloženo již v 9. století, v původním smyslu jde o „opuštění masa“, představoval tak čas hodování a veselí mezi dvěma postními dobami.
Masopust patří mezi starobylé svátky, i když jeho kořeny nejsou zcela jisté. Nejstarší doklady pochází ze středověku, ale je pravděpodobné, že navazuje na starověké bakchanálie na počest boha úrody a vína Dionýsa/Bakcha/. Středověký masopust byl velmi rozverný, k čemuž přispívalo přesvědčení, že během tohoto období je povoleno porušovat církevní zákony. Církev se snažila tyto oslavy zcela vymýtit, ale marně a masopust zůstal nábožensky nezávislým svátkem. Neslavil se však jen v hospodách a ulicích, ale byl oblíbeným povyražením i urozených vrstev. Ve městech i na venkově se od středověku pořádaly průvody masek, hostiny a taneční veselice.
Masopustní oslavy a zvyky se soustřeďovaly do několika dní před Popeleční středou. První byl tzv. tučný čtvrtek, kdy se na stolech objevovalo především maso. Převládalo přesvědčení, aby byl člověk po celý rok silný, musí právě v tento den jíst a pít co nejvíce. V sobotu a v neděli se pořádaly taneční zábavy, které mnohdy končily až v pondělí ráno. Vrcholem masopustu byly pondělní či úterní průvody masek, které se od středověku konaly ve městech i vesnicích. Večer po průvodu zamířili lidé v doprovodu muziky opět do hospody, kde pili a tancovali až do půlnoci. Pak ale zatroubil ponocný a zábava skončila.
Popeleční středa ukončí všechny radovánky a zahajuje předvelikonoční šestitýdenní půst. V úterý se začíná brzo ráno, na určené místo, obvykle hospody, se scházejí maškarádové, převlékají se, pomazávají obličeje červenou a černou hlinkou, seřazený průvod se pak vydává k starostovi obce se žádostí o symbolické povolení maškarní obchůzky. Tradice velí, že starosta maškarní průvod povolí, a pak se průvod vydává po obchůzce dům po domu. Laufer, vůdčí postava průvodu, dá maškarám znamení zapráskáním biče.
Pořadí průvodu je závazné a poměrně přesně dané. Přihlížející jsou obeznámeni se skutečností, že o Ostatcích nesmí zůstat žádná tvář bílá, tak je nepohoršuje fakt, že je kominík začerní sazemi či černou hlinkou. Ve staveních je nachystáno občerstvení – smažené koblihy, šišky, kořalka, maso, uzenina, sekaná a také finanční příspěvek do kasičky.
Přestrojování patřilo odjakživa k oblíbeným zábavám. Nejvíce si ho lidé užili právě v masopustním období. Na rozdíl od masek karnevalových či tanečních měly masky masopustní svoji symboliku – plodnosti, úrody, hojnosti. Vůdčí postavou průvodu byla postava Laufera. Většinou se jednalo o fešného a chytrého mládence, měl bílý plátěný oděv, hustě pošitý barevnými odstřižky textilu. Na hlavě má vysokou čepici.
V čele průvodu hned za muzikou jdou dva mládenci v černých šatech, na hlavě cylindr s červenou a bílou pentlí. Jeden nesl kasičku a druhý červené jablko na talíři. Následoval ženich s nevěstou, za obě postavy se převlékali místní chasníci, neboť ženy se průvodu účastnit nesměly. Turci čili vojáci chodívají čtyři, dva modří a dva červení s vysokými čepicemi. Další důležitou postavou je kobylka, chasník nosící na popruzích dřevěnou obruč s dřevěnou hlavičkou koně a ocasem.
Ras je červeně pomalovaný mládenec v řeznickém obleku. Své místo měl v průvodu také medvěd s medvědářem. Medvěd si vybíral mladé hezké dívky a s každou se poválí ve sněhu. Slamák je postava ustrojená ze slaměných došků a nese obušek upletený ze slámy. Důmyslně oblečená je baba s nůší. Postava Žida je výtvarně nejzajímavější. Je oblečen ve starý dlouhý kabát, hustě pošitý hadrovými klůcky, pruhy kůží a kožišin, peřím, plíšky, penízky a jinými cetkami.
Kominík je novodobější postava, má klasické černé oblečení, na rameni nese symbolický žebříček či štětku, bílou čepici a na zádech bílé kolo s ciferníkem. Průvod se v pozdějších dobách rozšiřoval o další komické figury – např. policajti z dob rakousko-uherské monarchie, hasiči, příslušníci veřejné bezpečnosti, o doktory, fotografy, vodníky i jiné pohádkové postavy.
Tradice masopustu je živá dodnes v mnoha oblastech naší země. Slavné jsou masopustní průvody na Hlinecku, které byly roku 2010 dokonce zapsány na Seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
