Text: Aleš Meduna
Ačkoliv je většina památkových objektů v zimním období uzavřena, můžeme si zpříjemnit zimní období výletem do krajiny kolem Ohře, kde se v těsné blízkosti nacházejí tři hradní zříceniny poskytující krásné výhledy na okolní krajinu. Potěší tak nejen milovníky historie, ale i přírody a romantiky. Výlet lze absolvovat během jediného dne.
První z hradních zřícenin je Perštejn. Název možná někomu připomene mnohem známější a monumentální hrad pozdní gotiky Pernštejn, s nímž však nemá nic společného. Ze stejnojmenné obce Perštejn je torzo zříceniny hradu asi půl kilometru. Kdy hrad vznikl, není přesně známo. Hrad zřejmě postavili saští Šumburkové ve druhé polovině 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1344 ve spojitosti s Bedřichem ze Šumburka, pánem na Perštejně. Rod získal panství jako léno od krále Karla IV. v roce 1352. Tehdy obsadili Stráž nad Ohří, Perštejn, Egerberk, Klášterec, Prunéřov a další statky. Během husitských válek došlo k velkému dělení rodového panství. Aleš dostal rodový hrad Perštejn, jeho bratranec Vilém pak Klášterec, Kadaň, Mikulovice a další pozemky. Vilém tehdy založil hrad Šumburk. Zatímco Vilém se přidal na stranu husitů a Jiřího z Poděbrad, Aleš byl jeho zásadním odpůrcem a vstoupil do lenního svazku saského knížete Fridricha a otevřel mu svůj hrad Perštejn. Německá posádka pustošila okolí. Po Alšově smrti se pánem na Perštejně stal Bedřich ze Šumburka. Když plenění zboží krále Jiřího z Poděbrad neustávalo, podnikli královi stoupenci odvetnou výpravu pod vedením Jakoubka z Vřesovic a oblehli hrad Perštejn. Hradní posádka se vzdala, panství bylo sice ponecháno Alšovým potomkům, ovšem hrad byl vypálen a pobořen. V 16. století je již uváděn jako zřícenina, sídlo pozbylo významu a nebylo obnoveno.
Popojedete-li ke Klášterci nad Ohří, po pravé ruce se na kopci tyčí ruiny dalšího hradu Šumburka neboli Šumné. Parkovat můžete u jablečného sadu. Hrad byl postaven na konci husitských válek v souvislosti s dělením perštejnského panství mezi Aleše a Viléma ze Šumburka a nazván podle původního rodového hradu Nový Šumburk. Vilém měl skoro celý život spory se svým bratrancem Alšem, saskými knížaty i další vrchností. Později panství postoupil bratřím z Fictumu, kteří pocházeli ze Saska. Fictumové dali hrad důkladně opravit a přestavět. Rozšířili ho o nový palác s kaplí. Opl z Fictumu byl podkomořím, který dohlížel na královská města. V Šumburku razil falešné mince, což byl hrdelní zločin, a proto raději převedl majetek na své bratry a ze země uprchl. Majitelé se rychle střídali, hrad začal chátrat, neboť šlechta sídlila jinde. Zkázu hradu urychlil rozsáhlý požár, čímž se z hradu stala zřícenina. Z romantické zříceniny je nádherný výhled do kraje, na úpatí hor, město Klášterec nad Ohří či Kadaň.
Třetí hradní zříceninou je Egerberk. Název hradu pochází z německého názvu řeky Ohře. Počátky hradu, tak jak tomu často bývá, nejsou přesně známy. Je jisté, že ve 14. století hrad vlastnili páni z Egerberku, kteří od hradu odvozovali i svůj původ. Nejstarší podoba hradu není známa, zachované zříceniny pochází až z konce 14. století, kdy byl hrad již ve vlastnictví předního šlechtického rodu pánů z Dubé. Hrad tehdy získal elipsovitý půdorys, měl 280 metrů v obvodu, délka činila 40 metrů a šířka 15 metrů. Obklopoval jej vysoký val s hlubokým příkopem. K dalším majitelům hradu patřili Fictumové, Lobkovicové a Štampachové. Hrad v 17. století zůstal neosídlený, začal chátrat a změnil se ve zříceninu. Do dnešní doby se zachoval vstupní palác, v jehož nádvoří je zbudována dřevěná stavba s velkým sálem a arkýřovou kaplí, dochovány jsou též valy a příkopy. Plošina před zříceninou poskytuje krásný výhled na Krušné hory, větrné elektrárny a částečně i Klášterec nad Ohří.
K hradům se váže několik pověstí. Jedna z nich praví, že v okolí Egerberku a Šumburku se zjevují dva černí rytíři, jejichž vzájemná svárlivost děsila okolní obyvatelstvo. Za panování kněžny Drahomíry, kdy v Čechách soupeřilo pohanství s křesťanstvím, přišli na Kadaňsko dva bratři, aby tu založili dva strážní hrady. Drslav vystavěl Lestkov, později zvaný Egerberk, Hřislav pevný Šumburk. Oba uctívali pohanská božstva a vyznali se v různých kouzlech. To se změnilo, když měl Drslav smrtelně onemocnět a díky usilovné modlitbě jistého mnicha smrti unikl. Drslav se uzdravil a přijal křesťanskou víru, jeho bratr se však stal úhlavním nepřítelem.
