text: Aleš Meduna
Říká se, že vozidla odedávna rachotí po cestách… Odedávna? Nikoliv tak dlouho, ani ne šest či sedm tisíc let. A rachotily-li, pak ne po cestách, spíše po prošlapaných stezkách.
Formanství patřilo po staletí k nejdůleži-tějším dopravním povoláním u nás. Zajišťovalo přepravu zboží v době, kdy neexi-stovaly železnice ani motorová doprava. S nástupem nových dopravních prostřed-ků zašla sláva i formanské profese. Formanské povolání u nás vzniklo náročnosti trasy a přívětivosti počasí. Kvůli bezpečnosti někdy jezdili ve větších karavanách či kolonách. Najímali ozbrojence, mnohdy posílali napřed hlídky se psy. Pohybovali se mezi městy, trhy nebo přístavy. Formani měli ve společnosti poměrně významné postavení. Úspěšní formani byli majetní, často vlastnili více vozů a zaměstnávali i pacholky. Řemeslo se obvykle dědilo z otce na syna. Jejich život nebyl jednoduchý. Museli se vyrovnat s delším odloučením od rodiny, nepřízní počasí, nebezpečím, které na cestách hrozilo, i vzdáleností míst. Často opustili domov na několik měsíců. Formani nedostávali zaplaceno za přepravu nákladu z jednoho místa do druhého. Cena závisela na druhu přepravovaného zboží, vzdálenosti a náročnosti trasy. Ale platili také daně. Mýtné za užívání cest, mostů i bran, cla na hranicích a rovněž poplatky, které byly někdy ve středověku v souvislosti s rozvo-jem dálkového obchodu. První povozy však mají ještě starší počátky. Již staří Řekové a Římané znali válečné vozy, reprezentační, pro dopravu nemocných, přepravu těžkých nákladů i proudké lehké vozíky. Stejně tak Číňané měli vozíky o dvou kolech, kterými cestovali i na větší vzdálenosti.
Forman byl zpravidla majitelem potahové-ho vozu a tažných zvířat, nejčastěji koní, někdy i volů. Základem dopravy zboží od starověku byl nákladní vůz, krytý plachtou a tažený jedním či několika páry silných koní. Měl dřevěnou konstrukci z tvrdého dřeva, velká loukoťová kola pobitá železem, dlouhou úložnou plochu a plachta chránila náklad před deštěm. Vůz musel být odolný, neboť projížděl blátem, lesní-mi cestami či horskými průsmyky. Formani museli znát cesty, brody, hostince i místa, kde bylo možné přenocovat a nakrmit koně. Nejčastěji vozili obilí, mouku, dřevo, pivo, víno, textil, sůl a železo. Někteří se speci-alizovali jen na určitý typ nákladku či konkrétní trasu.
Forman musel být zároveň řemeslník. Rozuměl kovářství, bednářství, uměl v případě potřeby sešít plachtu, přibít podkovu či vyrobit praporek kola. Zároveň se vyznal v koních. A bylo nezbytné se o ně dobře postarat. Ztráta koně mohla totiž zna-menat konec obživy. Forman vyrážel na cestu velmi brzy, často ještě za tmy. Denně obvykle urazil 25 až 40 kilometrů, zřídka více, spjaty s členstvím v příslušném cechu. Formanství patřilo po staletí ke klíčovým povoláním, které spojovalo vesnice i celé kraje. Formani byli nejen přepravci zboží, ale i nositeli zpráv a informací o vzdálených krajích. Jejich povolání patřilo k velmi náročným a nebezpečným a dokázali si vybudovat své místo ve společnosti. Formanství tak představuje zajímavý průnik historie, kultury a ekonomie.
