Zájem podstatné části návštěvníků Českého ráje se soustřeďuje na nejznámější místa, jakými jsou Prachovské skály, Hruboskalské skalní město, Příhrazské skály i blízké okolí Malé Skály. Velké pozornosti se těší i hrady Trosky a Kost a zámek Hrubý Rohozec. A to je chyba.
Často stačí přesunout se kousek od zmíněných frekventovaných míst a objevíte další, netušená a zajímavá místa. Za příklad může posloužit vrch Vyskeř, vypínající se nad obcí stejného jména. Stačí vydat se s modrou turistickou značkou, nebo i silnicí od zámku Hrubá Skála k Vyskeři.
Vznik nápadného kopce
Zajímavostí, kterou nepřehlédnete ani z dálky je to, že vrch Vyskeř vyčnívá nad své okolí nápadně vysoko – okolo 70 m a ač obrostlý lesem má svahy dost strmé. Geografové ho řadí do tzv. Vyskeřské vrchoviny, což byla původně plochá tabulová plošina, tvořená pískovci. Zdejší vodní toky Žehrovka a horní Kněžmostka s přítoky ji rozčlenily sítí hlubokých, kaňonovitých údolí do menších částí. V třetihorách se vlivem silných tlaků v pískovcové tabuli vytvořily praskliny a z hlubin země se začal vytlačovat žhavý, tekutý čedič. Tak se dostal i do prostoru Vyskeře, kde ještě pod povrchem tabule vychladl. Je mnohonásobně odolnější vůči zvětrávání než okolní pískovec. Po zvětrání a odplavení okolního pískovce, začal vystupovat nad své okolí. Až vystoupíte na jeho vrchol, uvidíte tu čedič v podobě docela pohledných pěti a šestibokých sloupců. Odborníci takové kopce označují jako vulkanické suky. Nejznámějším sukem celého Českého ráje jsou Trosky, korunované věžemi hradu, nebo vrch Mužský.
Obec pod kopcem
Pod jižním úbočím Vyskeře se někdy před rokem 1318, jistě uprostřed lesů usadili lidé, kteří kácením získali stavební materiál i půdu pro svou obživu. Ve zmíněném roce se již připomíná první z držitelů vsi Vnislav. Lidé si brzy postavili i raně gotický kostel, vzhledem k počtu obyvatel asi nebyl příliš velký. Nedochoval se nám. Postupem času s růstem vsi přestal vyhovovat. Je zvláštní, že právě ve válečných letech 1914–15 se obyvatelé pustili do stavby kostela nového. Jako stavební materiál jsou užity velké, přesně tesané bloky pískovce a některé části ze zbořeného kostela starého. Z něj nechali stát jen presbytář a k němu přistavěli novou prostornou loď, věž a sakristii. Naproti vstupnímu portálu stojí krásná dřevěná zvonice. Má osmiboký půdorys se čtyřbokým zvonovým patrem. Podle místní informační tabule se stavěla již v roce 1504, (literatura uvádí rok stavby patrně až 1750) protože věž starého kostela nebyla schopna bezpečně nést zvon. Zvon Václav, těžký 227 kg byl dílem pražského mistra Bartoloměje. Ulil ho v roce 1506. Do kostelní věže si vyskeřští zavěsili až další menší zvon Maria, a to v roce 1723. Ukázalo se, že kývání zvonu porušuje zdivo věže a to praská. Proto zvon v polovině 18. st. sňali a dali do zvonice. Za první světové války byl tento zvon zabaven pro válečné účely. Za druhé světové války došlo i na Václava. Naštěstí po skončení války se Václav nalezl v Praze nepoškozený a již 18.6. 1945 je dovezen zpět do Vyskeře. a zavěšen do věže kostela Nanebevzetí P. Marie. Tento kostel chrání i další zvon, který byl nalezen ve sklepení zdejší zaniklé tvrze.
Pověst o vzniku jména
K neobvyklému jménu Vyskeř se vztahuje stará pověst. Otto z Bergova, pán na Troskách, chtěl rozšířit své panství a oblehl tvrz v blízkém Mladějově. S obránci to již vypadalo špatně, když se zemanova dcera Anna po poradě se starým sluhou vydala do podzemní chodby, aby přivedla pomoc. Chodba ústila v hlubokém lese, dívka nevěděla kudy dál. Najednou zaslechla hlas pravící: „Viz keř! Dcero má doufej.“ Uviděla kopec, na něm keř a postavu, ukazující k severu. Naznačeným směrem brzy došla k tvrzi známého zemana. Ten poslal pro posily do Turnova a obležení byli zachráněni. Dívka nechala na vrchu jako poděkování postavit kapličku, a zasvětit ji své patronce. Vrchu se o té doby říkalo Viskeř, později Vyskeř.
Vrch a jeho křížová cesta
Vyskeř nemá souměrný tvar. Jižní svah je nejdelší, ostatní kratší, díky vyššímu terénu. Už od 19. st. byl známý jako místo dobrého rozhledu, díky výšce vrcholu nad okolím i tomu, že nebyl zalesněný, což rádi využívali turisté. I zdejší farář s nimi asi sympatizoval, protože se zasadil v roce 1825 o postavení kaple sv. Anny na místě starší stavby. Kaple stojí na samém vrcholu a časem k ní byla od kostela zřízena křížová cesta, nyní obnovená. Budete-li kolem jejich zastavení stoupat nahoru, snadno zjistíte, že věřící museli při výstupu podat slušný sportovní výkon zvláště tehdy, jestli někoho tlačily sváteční boty, nebo škrtil límec. Před koncem 19. st. působil v obci řídící učitel, který byl horlivým propagátorem lesa. Přesvědčil své žáčky, jejich rodiče a posléze i další obyvatele vsi o užitečnosti a prospěšnosti lesa a přemluvil je k zalesnění dosud holých svahů vrchu Vyskeře. To bylo v osmdesátých letech 19. st. Své dílo provedli, ale s nástupem 20. st. dorostly stromy do té výše, že začaly pomalu omezovat výhled, až se zavřel úplně. Okolo kaple byl porost občas odstraněn, ale náletové dřeviny znovu výhled brzy omezovaly. Takový stav je tu i nyní.
Tipy do okolí
Z Vyskeře máte ideální příležitost vydat se na návštěvu hradu Kosti, do Příhrazských skal, projít se údolím Plakánku, navštívit zámek Humprecht a zastavit se v Sobotce. Kuriozitou, kterou zcela jistě nevynechejte, je Pekařova brána. A chcete-li, můžete vidět Trosky „zezadu“.
