Jílové u Prahy
GPS: Loc: 49°53‘38.189“N, 14°29‘38.73“E
Historické město je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Nachází se necelých 20km jižně od Prahy u severního okraje Středočeské pahorkatiny a 3km severně od údolí řeky Sázavy.
Zdejší příroda – zalesněné kopce spolu s údolím řeky Sázavy, odjakživa přitahovala pozornost trempů i turistů. I dnes je Jílové ideálním výchozím bodem turistických tras do přírodního parku Střední Čechy nebo do překrásného kaňonu řeky Sázavy a zůstalo i centrem rekreační oblasti poblíž hlavního města. Nicméně i v tak turisticky navštěvované oblasti jsou k nalezení nová a zároveň pozoruhodná místa. Přesvědčte se sami z jílovských vyhlídek!
Trocha historie
Jílové u Prahy je sice malé městečko, ale s dlouhou historií. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1045. Jméno osady bylo údajně odvozeno od vlastnosti zdejší půdy, tedy od jílu, která měla vliv na povrchové práce při těžbě zlata. Jejich naleziště tu byla objevena již za Keltů, ale větší těžba tohoto drahého kovu je datována až od roku 1331. Roku 1350 povýšil Karel IV. Jílové na královské zlatohorní město, které tak získalo řadu městských práv a výsad. Byla zde zřízena i mincovna. Jílovská zlatonosná naleziště patřila tehdy k největším a nejbohatším v Evropě, ve 14. století tu prý byla dokonce objevena žíla o mocnosti až 30 centimetrů. V 15. století zde dosahovaly doly hloubky až 200 metrů, což bylo na svou dobu značným technickým unikátem. I když neexistují přesné písemné údaje o velikosti těžby, ze záznamů se odhaduje, že zde bylo vytěženo asi 20 tun zlata. Za tímto drahým kovem přijel do Jílového i dvorní alchymista císaře Rudolfa II., Edward Kelley, také známý pod jmény Edward Talbot či Edward Kelly, který ve městě v roce 1590 koupil řadu budov, mezi nimi i dům Mince. Za husitských válek bylo město vypáleno a šachty buď vytopeny, nebo zasypány. K opětovnému oživení těžby došlo za vlády Vladislava Jagellonského, který městu potvrdil jeho privilegia. Třicetiletá válka znamenala pro město pohromu – polovina domů byla zničena požáry nebo byla vydrancována. I když časem byla důlní činnost znovu obnovena, již nikdy nedosáhla ani své původní slávy, ani výtěžnosti. Další rozvoj města nastal v 19. století – tehdy došlo ke zřízení jílovského okresu, který byl zrušen až v roce 1942, začala výstavba železniční trati Čerčany – Modřany a v červenci 1897 byla otevřena i jílovská stanice. Od května 1900 bylo spojení s Prahou dokončeno. Po roce 1945 byla opět zahájena hlubinná těžba, která ale byla zastavena v šedesátých letech minulého století pro malou výtěžnost. Poslední tuna jílovského zlata byla získána z těžby na dole Pepř v letech 1958 až 1968.
Prohlídka
Ještě, než se vydáme za krásnými rozhledy v okolí města, prohlédněme si jeho centrum. Na náměstí nás určitě zaujme budova radnice s gotickou věží, která patří mezi zdejší nejstarší a historicky nejcennější budovy. Původně zde stála pouze věžová tvrz ze 14. století, kterou od barona z Engelflussu koupil tehdejší primátor města Ignác Ferdinand Schönpflug. Věž, vlastně zříceninu bez střechy, daroval obci na stavbu radnice. Po opravách a barokní přestavbě byla stavba dokončena ve své dnešní podobě v roce 1724. V roce 1854 byla ještě k věži přistavěna vedlejší budovu a o rok později i vězení. Celá radnice prošla komplexní rekonstrukcí v devadesátých letech 20. století. Vůbec nejstarší budovou v Jílovém je kostel sv. Vojtěcha, který byl postaven už ve 13. století na místě původního dřevěného kostelíka a tehdy byl zasvěcen sv. Mikuláši. Při požáru města v květnu 1567 byl kostel poničen, ale následně byl opraven. V průběhu 17. – 18. století byl několikrát opravován a přestavován, naposled v barokním slohu a k jižní části byla přistavěna kaple sv. Anny. Na kostele je pozoruhodné to, že věž stojí mezi kněžištěm a lodí. Tato architektonická zvláštnost do města přilákala režiséra Miloše Formana, který v roce 1983 natočil v kostele několik scén pro známý film Amadeus. V kostele je pět barokních oltářů a gotický deskový oltář z roku 1485 s jedním obrazem od Petra Brandla. Zmíněný gotický oltář sem byl převezen z kostela sv. Václava v Praze na Zderaze. (Vzácný originál je uložen v Národní galerii v Praze.) Na oltářích jsou kromě svatých i dřevěné sochy horníků. Poslední oprava kostela se uskutečnila v letech 1990–1999 a v listopadu 2004 zde byly zavěšeny dva nové posvěcené zvony – Vojtěch a Panna Maria. Ze stejného období, jako radnice, je i gotický dům Mince poblíž kostela, kde je dnes umístěno Regionální muzeum, zaměřené na historii dolování zlata, minulost regionu a dějiny trampingu. V expozici se nachází více jak 67 000 sbírkových předmětů, které se vztahují právě k historii těžby zlata – uvidíte tu kromě jiného i ukázky důlních map, pracovních nástrojů a zajímavou sbírku důlních svítidel. Doplňkem k této expozici je od roku 1988 naučná stezka Jílovské zlaté doly se dvěma trasami, na nichž byly instalovány informační panely. Co se týče regionu, pak se zde dozvíte možná něco nového o slavném Posázavském Pacifiku, získáte informace nejen o městě Jílové, ale i o zakladateli muzea Leopoldu Čihákovi. Expozice Tramping a příroda v jižním okolí Prahy vás vrátí na počátek 20. století k řekám Vltavě, Kocábě a Sázavě a ukáže vám i kdysi tak populární chatové osady. Až do roku 1420 bylo v domě sídlo horního úřadu a bydlel tu královský hormistr, který vybíral od těžařů daně formou zlata a rovněž zlato pro panovníka vykupoval. Shromažďovalo se tu také vytěžené zlato před odvozem do pražské mincovny. Po husitských válkách dům přešel do soukromých rukou, jedním z řady různých majitelů byl již zmíněný Edward Kelley. Podle pověsti jeho duch dodnes bloudí domem a shání zlato. Od roku 1876 patří dům obci, do roku 1958 v něm byla škola a od té doby je již využíván pouze pro potřeby muzea. Popud pro založení muzea vzešel od místního občana Leopolda Čiháka, který na konci 19. století městu nabídl svoji vlastní sbírku listin, map a různých předmětů. Městské muzeum v Jílovém pak započalo svou existenci v prosinci 1891.
Tajemná Boží skála
Po prohlídce pamětihodností města se konečně vydejme za slibovanými výhledy. Využijeme část vycházkového okruhu „Jílovské vyhlídky“, který byl vyznačen v letech 2001- 2002 Okrašlovacím spolkem v Jílovém u Prahy. Cesta je značena klasickými značkami místního značení, tj. úhlopříčně rozděleným čtvercem na dva trojúhelníky, z nichž je jeden bílý a druhý červený. Tyto značky nás povedou okolím někdejšího královského města a umožní nám neobvyklé pohledy na zdejší krajinu. Pod domem Mince projdeme brankou ve zdi a vejdeme do parku za muzeem. Odbočíme vpravo podél areálu bývalého JZD a společně se zelenou turistickou značkou půjdeme cestou mezi poli na Boží skálu. Mezi dvěma stromy je zde umístěn téměř dvoumetrový kámen, připomínající menhir. Jeho poloha vyvolává dojem poutního místa, což ještě umocňuje kovový kříž na jeho špici. Nedaleko Boží skály bychom našli Kněží horu, na jejímž vrcholu je útvar z kamenů připomínající kamenný kruh – hora prý byla posvátným místem keltských rituálů, údajně i s lidskými oběťmi. Odtud pokračujeme po cestě mezi poli, vlevo vidíme Hornopožárský les a v dáli Středočeskou pahorkatinu. Dojdeme k rozcestí s křížkem, kde se zelená značka oddělí a my půjdeme po mezi a pak vpravo mezi chatami až do údolí k silnici č. 105.
Vzhůru na Pepř
Cesta po silnici bude krátká, za chvíli nás turistické značení přivede na můstek přes Jílovský potok a začneme stoupat lesem kolem lesní tůňky bývalého Podhrázského mlýna až na návrší s výklenkovou kaplí svaté Anny z roku 1716. Sem chodili děkovat horníci za šťastný návrat z nebezpečné práce v dolech. Značení nás povede již téměř po rovině na vrchol Pepře (449 m). Tady byla v roce 2007 pro milovníky dalekých rozhledů zpřístupněna ocelová telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou. Stožár je vysoký téměř 31 metrů a vyhlídka je ve výšce 18 metrů. Vystoupáme na ni po 91 schodech a pokocháme se kruhovým výhledem na krajinu od Blaníku přes vrchy kolem Votic až po Chlum a Neštětickou horu u Neveklova, z opačné strany je výhled na Brdy. A samozřejmě uvidíme i Jílové nebo Boží skálu. Snadnou orientaci v okolí a na horizontu umožňují informační cedule s popisky. Kopec Pepř byl posledním těžebním dolem revíru v letech 1958–1968 a v tomto období se tu z vytěžené rudy získala asi tuna zlata. Ještě dnes zde lze najít pozůstatky po dolování, ať jsou to jámy nebo haldy. Po sestupu z rozhledny si můžeme odpočinout na lavičce a pak pokračujeme dál – značení vede kolem dřevěného kříže a podél chat, pak kus po silnici, až máme pocit, že se od Jílového vzdalujete až příliš. Najednou cesta zahne vpravo a mírným stoupáním nás přivede nejdříve ke křižovatce se žlutou značkou a pak spolu s ní k dalšímu výhledu – U obrázku. Uvidíme odtud Kocourské údolí i Pepř. Ještě chvíli s námi půjde žlutá značka, pak červené značení odbočí vlevo a za chvíli spolu s ním přejdeme silnici, kde máme možnost volby. Můžeme si zajít cca 700m k Hraničnímu dubu, nejstaršímu stromu Jílovska, který byl vysazen na bývalé hranici území města Jílového a arcibiskupství pražského, nebo pokračovat dál k rozcestí pod Skalkou.
Lázně u Jílového?
My od rozcestí pod Skalkou pokračujeme rovně směrem na Jílové. To, co bychom tu určitě nečekali, jsou bývalé Svatováclavské lázně. Přitom zdejší minerální pramen se řadí mezi nejstarší lázeňská místa v Čechách. Nad pramenem, s údajně léčivou vodou, stojí kaplička zasvěcená sv. Václavovi. Legenda vypráví, že ji tu nechal vybudovat jílovský měšťan Václav Koll kolem roku 1710, jako poděkování za to, že se mu po napití zdejší vody vrátil zrak. Písemné prameny ale uvádějí, že kaple byla postavena až v roce 1738. Kaplička byla původně dřevěná, vroce 1763 byla rozšířena, dnes je zděná a je upravená jako kostelík. Poblíž byly později zřízeny Svatováclavské lázně a hostinec. Lázně zanikly již v druhé polovině 19. století a z bývalých lázeňských budov zůstala v provozu jen restaurace, která byla zrušena v roce 1986 a postupně chátrala. Dnes se restaurační budova opravuje, a tak se možná dočkáme i jejího otevření. Kaple není běžně přístupná, ale lze do ní nahlédnout alespoň přes mříže. Od kaple se vrátíme k silnici, značka vede po neudržovaném a zarostlém pozemku, odkud si tak akorát můžete přinést klíšťata, aby nakonec stejně vyústila na silnici. Vstoupíme do městské zástavby a městem projdeme na náměstí, kde jsme náš výlet začínali. Popsaná trasa měří 10km a lze ji prodloužit o procházku k Hraničnímu dubu nebo o výstup na vyhlídku Skalka.
