Hády u Brna a údolí Říčky

Hádecký kopec představuje jednu z nepřehlédnutelných dominant města. Nachází se v těsné blízkosti městských částí Líšeň a Vinohrady, co by kamenem dohodil od posledních paneláků a zastávky MHD.
Přesto nabízí vzácná stepní společenstva rostlin a živočichů v kontrastu s kulturní, člověkem silně změněnou krajinou s lomem, který z jihu navazuje na Hádeckou planinku. Lokalita Hády slouží k odpočinku nejen obyvatelům Brna, kteří sem utíkají před šedí a spěchem velkoměsta.

Velká Klajdovka

Výlet do jižního výběžku Moravského krasu začíná u hotelu Velká Klajdovka, odkud se za jasného počasí naskýtá první krásný výhled na město Brno a panorama jižní Moravy s Pavlovskými vrchy. Pokud máte opravdu štěstí, můžete spatřit i rakouské Alpy. Díky unikátnímu výhledu získala Klajdovka své jméno, neboť původní význam slova Klajdovka je horské sedlo. Pod hotelem se nachází stejnojmenná přírodní rezervace, která slouží k ochraně stepních a lesostepních společenstev s teplomilnými druhy rostlin a živočichů. Na jaře zde rozkvétá koniklec velkokvětý a žlutě kvetoucí kosatec různobarvý. Velkou vzácností je vstavač nachový, který se v širším okolí Brna vyskytuje pouze zde.

Jižní okraj vrchu Hády

Z Velké Klajdovky vede žlutě značená cesta na vrch Hády (424 m n.m.). Na jeho vrcholu se nachází televizní věž, která zajišťuje signál pro Brno a okolí. Cesta se vine přes palouky obklopené duby pýřitými. Roztroušeně tu rostou skupiny keřů tvořené svídou, brslenem a dřínem. Zajímavostí je výskyt několika druhů růží – kromě růže šípkové zde roste růže vinná a malokvětá, které již z dálky intenzivně voní po jablkách. Cestou se naskytne pěkný výhled na Brno, zejména na Líšeň, Vinohrady, Maloměřice, dominanty města, Špilberk a Petrov, při dobré viditelnosti spatříte i Pálavu. Více než polovina jižního svahu Hádů byla narušena těžbou vápence. Těžba začala na začátku 20. století a byla definitivně ukončena teprve v roce 1998. Vápencový lom postupně změnil vzhled celého území a zničil velkou část unikátních stepních a lesostepních porostů. Činnost v lomu však neznamenala jen zánik cenných lokalit, ale vznikly zde zcela nové biotopy s výskytem některých vzácných rostlin a živočichů. Jedním z přírodovědně zajímavých míst je Růženin lom, ve kterém probíhala těžba především v první polovině 20. století. V prostoru lomu byl těžbou odkryt silný pramen, který zaplavil část lomu. V zadní části lomu se takto vytvořila dvě nevelká jezírka, jejichž bezprostřední okolí osídlila řada živočichů a rostlin vázaná na vodní biotopy. Vyskytuje se zde např. silná populace vzácného kruštíku bahenního, velké množství vodního hmyzu, ve vodě několik druhů ryb a dokonce i užovka obojková. Kromě toho do prostoru lomu pronikla z okolních stepních porostů řada vzácných teplomilných druhů rostlin.

Rezervace Hádecká planinka

Nevelké území lesa na vrcholové plošině Hádeckého kopce bylo vyhlášeno národní přírodní rezervací v roce 1992. Velmi pěkná je procházka Hádeckou planinkou a okolními lesy na jaře, kdy raší první listy dubů, habrů, javorů a jasanů. V lesním podrostu rozkvétá velké množství jarních bylin, které využívají vzácných slunečních paprsků propouštěných korunami neolistěných stromů. Souvislé koberce v podrostu lesa tvoří sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá se žlutými květy, plicník jarní, jaterník podléška či hrachor jarní. V květnu les provoní drobné kvítky konvalinky vonné a kokoříku mnohokvětého. Ozdobou lesa jsou začátkem léta vemeníky. Tyto bělokvěté orchideje září na lesním svahu pod Hádeckou planinkou v bohatém počtu. Lesní ticho přerušuje jen zpěv mnoha ptáků.

Hornek a jeskyně Pekárna

Žlutá značka vede dále k Šumbere, odkud lze pokračovat na Kopaniny a Hornek. Hornek je vysoká skála nad údolím Říčky, na jejímž okraji se nachází turisticky atraktivní vyhlídka. Z Horneku lze dohlédnout až na Pálavu a do lesů Drahanské vrchoviny. Pod vyhlídkou se nachází Belkův mlýn s vodní nádrží vhodnou ke koupání. Z vyhlídkové terasy na Horneku je třeba se vrátit přibližně 500 metrů k rozcestníku, odkud výlet pokračuje po žluté značce. Stezka prudce klesá dubohabrovým lesem do údolí Říčky a pokračuje po modré značce proti proudu Říčky k ranči U Jelena. Přibližně půl kilometru odtud se nachází jeskyně Pekárna, která je volně přístupná. Vstup do jeskyně je vysoký 5 metrů a široký 20 metrů a jeho tvar připomíná mohutnou chlebovou pec (odtud pochází pojmenování jeskyně). Jeskyně má délku 64 metrů a díky širokému vchodu je téměř celá osvětlena denním světlem. V zimním období je jeskyně uzavřena z důvodu ochrany netopýrů. Jeskyně Pekárna je významnou archeologickou lokalitou, neboť byla osídlena od paleolitu až do doby bronzové. Jejími nejvýznamnějšími obyvateli se však stali lovci sobů v době magdalénské (18 000 – 10 000 př. n. l.). Pravěcí lidé obývali rozlehlou a vysokou jeskyni, ze které měli cestu z údolí jako na dlani. Postupně se však v jeskyni nahromadily nánosy půdy, což vedlo k zmenšení prostoru. Za dob napoleonských válek i během druhé světové války se v Pekárně ukrývali také místní obyvatelé. Archeologické výzkumy tu začaly v roce 1880, v letech 1925–1930 tu vedl výzkum profesor Karel Absolon, v letech 1954 a 1961–1965 pracovníci Archeologického ústavu ČSAV. K nejvzácnějším objevům patří rytina souboje tří bizonů a rytá deska s motivem pasoucích se koní. Pekárna je zároveň jedním z nejbohatších nalezišť kostí zvířat žijících v oblasti Moravského krasu.

Ochozská jeskyně a Švédův stůl

Další jeskyní v údolí Říčky je Ochozská jeskyně, známá největším jeskynním systémem v jižní části Moravského krasu. Pro návštěvníky se otevírá pouze výjimečně, jinak je uzavřena kvůli nebezpečí uvěznění při náhlém zvýšení hladiny podzemního potoka při silnějších deštích. Jeskyně, jako jediná v údolí Říčky, má bohatou krápníkovou výzdobu (nejznámější je útvar zvaný Smuteční vrba ze Staré Ochozské jeskyně a útvary Lustr, Hrozen a Křtitelnice z Nové Ochozské jeskyně). Ochozská jeskyně je tvořena mnoha dómy, sifony a chodbami o celkové délce 1500 metrů, přičemž hlavní část chodeb byla vymodelována Hostěnickým potokem. Za zmínku ještě stojí přístupná jeskyně Švédův stůl, kterou proslavil nález čelisti neandrtálského člověka a jeho nástrojů z doby asi před sto tisíci lety.