text: Aleš Meduna
Město Chrudim patří k nejstarobylejším sídlům východních Čech. První písemná zmínka o existenci Chrudimi se vztahuje k roku 1055, kdy zde měl podle Kosmovy kroniky zemřít český kníže Břetislav I. Od roku 1307 patřila s přestávkami mezi královská věnná města, jež sloužila manželkám českých panovníků jako zdroj příjmů. Tato tradice se udržela až do zániku habsburské monarchie roku 1918.
Na počátku husitských válek se Chrudim přiklonila na stranu protikatolickou a německy mluvící část obyvatel město opustila. Od té doby je Chrudim, stejně jako celý region, takřka výhradně českým. Od 16. století význam a postavení měst v českém království upadá, Chrudim však byla nadále významným správním centrem. Do života města zasahovaly epidemie, hladomory a živelné pohromy. V 18. a 19. století se rodil současný ráz poklidného provinciálního města, svoji rolí sehrály mimo jiné pozdní zavedení železnice a pomalejší rozvoj průmyslu. Co však Chrudim ztrácela na hospodářském a správním významu, získávala díky řadě osobností a podpoře institucí v oblasti kulturního života a školství. Z nejvýznamnějších chrudimských rodáků lze jmenovat humanistického právníka Viktorina Kornela ze Všehrd, osvícenského dramatika Jana Nepomuka Štěpánka či vynálezce lodního šroubu Josefa Ressla. K městu měli osobní vztah i skladatelé A. Dvořák, B. Smetana, Z. Fibich či malíř A. Mucha.
V Chrudimi se nachází tři muzea, která lze navštívit i v zimním období. Nejznámější je Muzeum loutkářských kultur, které sídlí v nádherné budově Mydlářova domu v historickém centru města. Své pojmenování získal po Matěji Mydlářovi, povoláním svíčkaři a výrobci mýdla, který původní gotický dům přestavěl v 16. století v renesančním slohu, inspirován svými cestami do Itálie. Muzeum bylo otevřeno roku 1972 a je nejstarším specializovaným loutkářským muzeem u nás. Základem sbírky Muzea loutkářských kultur se stala soukromá sbírka prof. Jana Malíka (1904-1980), organizátora loutkářského života, historika, pedagoga a sběratele. Část sbírky získalo nově zřízené muzeum od Jana Malíka darem, část odprodejem. Během existence muzea se sbírka značně rozšířila a je stále doplňována. Dnes vlastní muzeum na 50 000 sbírkových předmětů, vedle loutek sem patří scénické návrhy, makety, kulisy, fotografie, zvukové záznamy, rukopisy a další archiválie. Muzeum dokumentuje vývoj českého loutkářství, ale také různé podoby loutkového divadla ve světě. K nejstarším loutkám patří marionety tradičních lidových loutkářů z 19. století. Ze zahraniční části sbírek můžeme jmenovat soubor vietnamského vodního loutkového divadla, kolekce stínových loutek z Asie. Do sbírky patří nemalé množství loutek pro rodinná divadla. Ve sbírce je několik cenných originálů od malířky Toyen či J. Trnky. Stálá expozice představuje bohatou tradici českého loutkářství, které je spolu se slovenským loutkářstvím od roku 2016 zapsáno na Reprezentativním seznamu živých tradic UNESCO. Představeny jsou loutky kočovných loutkářů, varietní loutky či rodinná loutková divadla. Nechybí Spejbl a Hurvínek, tvorba Jiřího Trnky či Josefa Váchala. Zahraniční část je věnována zejména oblasti jihovýchodní Asie, stínovým loutkám z Indonésie, výběr u loutek z Číny, Indie či Japonska. V herně i přímo v expozici si pak vedení některých loutek můžete sami vyzkoušet. Muzeum je otevřeno denně, mimo pondělí, od 9-17 hodin.
Druhé je Regionální muzeum v Chrudimi. Jeho počátky sahají do 60. let 19. století, kdy byla v Chrudimi založena Muzejní společnost. Tato společnost již tehdy shromažďovala historické předměty. K rozvoji muzea došlo především zásluhou města, které pravidelně přispívalo na jeho provoz a nechalo pro muzeum vystavět komplex budov podle projektu pražského architekta Jana Vejrycha v novorenesančním slohu v letech 1897-1901. Muzeum v současné době spravuje více než 140 000 sbírkových předmětů, zejména z oblasti regionální vlastivědy, přírodních věd, užitého umění a odbornou knihovnu. Muzeum je otevřeno denně, mimo pondělí, od 9-17 hodin. V současné době jsou přístupné výstavy Chrudim včera a dnes a Vánoce v kuchyni našich babiček (do 16. února).
Třetí je Muzeum barokních soch, které sídlí v budově bývalého kapucínského kláštera. Expozice představuje Chrudim jako významné mimopražské centrum barokního umění. Toto postavení si Chrudim získala již na počátku 17. století, kdy ve městě působila malířská dílna Matouše Radouše. V pobělohorském období městu zajistil značnou proslulost zázračný obraz svatého Salvatora, kterému byly přisuzovány zázračné vlastnosti při odvracení morové nákazy. Expozici muzea tvoří dřevěné a kamenné plastiky a obrazy, které představují mučedníky, světice a členy Svaté rodiny. Součástí prohlídkového okruhu je promítání filmu „Kamenný příběh“, emotivně laděné črty o vzniku chrudimského Sloupu Proměnění Páně. Muzeum je přístupné jen o víkendech od 9-12 a od 13-17 hodin. Zavítejte do města s bohatou kulturní tradicí, nebudete litovat.
Zimní procházka chrudimskými muzei
