text: Aleš Meduna
Česká republika se může pyšnit množstvím hradů, zámků, tvrzí a zřícenin. Jsou součástí našeho kulturního dědictví a řada z nich patří k nejvyhledávanějším turistickým místům u nás.
Na druhé straně jsou památky, jejichž věhlas zmizel v dobách minulých a dnes jejich slávu a krásu již připomínají jen torza původní architektury. Mezi takové patří nepříliš známá zřícenina hradu Šelmberk, která se nachází na skalním ostrohu nad údolím říčky Blanice v okrese Tábor. Nejprve stručně k historii hradu.
První zmínka o hradu pochází z roku 1318. Byl postaven na skalním hřebeni, chráněn značně širokým příkopem, zřejmě na počátku 14. století rodem Buziců, který se honosil erbem s hlavou černé svině ve zlatém poli. Místní větev rodu přijala jméno „ze Šelmberka.“ Za husitských válek získal šelmberské panství Albera z Těchobuze. Ten nechal roku 1431 panství přepsat na Mikuláše z Hořic, který na hradě vládnul se svým synem Mikulášem mladším.
Roku 1586 hrad získal Michal Španovský z Lisova, nejvyšší písař království. Ten vlastnil i blízké město Mladá Vožice, čímž došlo ke spojení obou panství. Za jeho vlády probíhala rozsáhlá renesanční přestavba. Majetek zdědil syn Jáchym, který nechal kolem hradu zřídit loveckou oboru. Během třicetileté války byl hrad zkonfiskován a začal pustnout. Na počátku 19. století nechal majitel Leopold Kuenburg provést romantické úpravy zříceniny a věž upravit na rozhlednu. Tehdy věž získala drobné cimbuří na vrcholu. Okolí hradu bylo přeměněno na anglický park. V roce 1940 připadl areál hradu městu Mladá Vožice, v jehož majetku je dodnes. Od roku 2007 areál spravuje Občanské sdružení DANAR, které zde realizuje projekt historicko-řemeslně vzdělávacího centra.
Hrad Šelmberk se skládal z tzv. horního hradu, který byl vystavěn na skalním hřebeni, a tzv. dolního hradu, vybudovaného na plošině pod horním hradem. Obě části hradu stojí na šíjové straně chráněné značně širokým příkopem. Starý palác horního hradu zaujímal celou délku klesajícího skalního hřebene. Jeho jednotlivé prostory byly z toho důvodu založeny na terénních terasách v různých výškových úrovních. Do současné doby se zachovala čelní okrouhlá věž bergfritového typu o výšce 26 metrů a průměru 10,5 metru. Dochovaná výška je i původní výškou. Nejvýznačnějším zbytkem dolního hradu, a spolu s věží i hradu celého, jsou zříceniny nového dolního paláce ve svahu přímo pod velkou věží. Hrad byl zpřístupněn pravděpodobně kamenným mostem, jehož oblouky jsou dodnes zazděny pod vstupní cestou. Z prvního patra se dochovala pouze čelní stěna a zlomek jihovýchodního a severovýchodního nároží. Zřetelný článek srubové konstrukce se zachoval intaktně a pozůstatky šelmberského srubu patří mezi nejlépe zachované u nás. V nejnižší části hradu se nachází zbytky obezděné cisterny kruhového průřezu, do kterého byla sváděna dešťová voda. Dochovaly se rovněž tři sklepy.
Není hradu bez nějaké té pověsti, i hrad Šelmberk má své pověsti. K neznámějším patří o zdejší bílé paní. Ta není výsadou jen Rožmberků. Mnoho lidí zdejší bílou paní vidělo, jak se toulá hradní zříceninou, ale nikdo nemohl říci, že by s ním promluvila. Za jasné noci se paní procházela, když zahlédla lidskou bytost u hradní věže. Zjistila, že se jedná o prostě oděného mladíka spícího hlubokým spánkem. Pohladila ho a zeptala se, co zde hledá. Mladík se nejdříve lekl, ale když zjistil, že mu nehrozí žádné nebezpečí, tak se rozhovořil. Vyprávěl, jak od útlého dětství byl sirotkem, když povyrostl, stal se pasákem dobytka. Zamiloval se do dcery jedné vdovy. Děvče mělo chlapce také rádo, ale její matka lásce nepřála. Proto hoch utekl na hrad, aby v podzemních chodbách hledal skrytý poklad, který se dle pověstí lidí, zde měl nacházet. Bílá paní vyslechla jeho příběh a odpověděla: „Pomohu ti, i když asi jinak, než by sis přál. Vezmi tento věnec a spěchej ke své milé. Spojí vás na věky …“ Podala mu věnec z květin. Chlapec poděkoval a vydal se k obydlí své milé. Čekalo ho však hrůzné překvapení, jeho dívka ležela na márách. Chlapec se vrhl k posteli a položil k nohám věnec dar od bílé paní. Sotva tak učinil, skonal. Tak se naplnila sudba bílé paní. Od té doby si lidé v okolí hradu Šelmberk vyprávějí, jak občas zaslechnou tesknou píseň o nenaplněné lásce dvou mladých lidí…
V areálu bylo založeno historicko-řemeslné vzdělávací centrum. Jeho součástí je například replika středověké kovárny, chlebové či hrnčířské pece, bylinná zahrada atd. Pravidelně se zde konají akce pro veřejnost, vzdělávací programy pro školy a odborné kurzy. Kromě řemeslníků využívají hradní areál i okřídlení obyvatelé. Netopýři vyhledávají smíšené lesy v blízkém okolí hradu s rybníky, které jim poskytují pestrou nabídku potravy a také úkrytů. Přímo v areálu byl dosud zjištěn výskyt deseti druhů netopýrů. Ti využívají zejména hradní sklepy a setkat se tu s nimi může i běžný návštěvník. Zřícenina hradu včetně vzdělávacího centra je přístupná od dubna do října od 10 do 17 hodin, mimo tuto dobu jsou rozvaliny přístupné kdykoliv po červené stezce. Vstupné činí 50 Kč pro dospělé a 20 Kč pro děti. Šelmberk je přístupný vlakem do Tábora, poté autobusem do Mladé Vožice a dále pěšky po červené turistické značce. Pro automobily je vyčleněno parkoviště v těsné blízkosti hradního areálu.
Až se budete toulat krajinou jižních Čech, zavítejte i na hrad Šelmberk. Seznámíte se nejen se zajímavou historií památky, ale uvidíte i krásné výhledy do okolí, spatříte ukázky středověkých řemesel a dozvíte se mnoho dalších zajímavostí.
